Co madagaskarská suchozemská želva, to opravdový klenot.  A všech pět druhů je více či méně ohroženo na své existenci. Snad nejhůře z nich jsou na tom dvě: Geochelone yniphora a Pyxis planicauda. Obě najdeme jen na velmi omezených chráněných územích na západě Madagaskaru. Kynixis belliana sice žije také jen v malé oblasti kolem Ambanja na severozápadě ostrova (a na ostrůvku Nosy Faly), ale to je druh, který se hojně vyskytuje na africkém kontinentě a na Madagaskar byl zavlečen. 
Díky svému atraktivnímu zbarvení bývá často předmětem nelegálního vývozu želva paprsčitá Geochelone radiata (nahoře). Avšak jedinci, kteří zůstanou běhat volně v trnitém buši jihozápadního Madagaskaru, na tom nejsou o mnoho lépe. Velkou hrozbou jsou pro ně domorodí obyvatelé, kteří je sbírají a jedí, a kteří také ničí jejich původní životní prostředí. 
Velmi zajímavou želvou je Pyxis arachnoides (dole její stopy). Dva z jejích třech poddruhů mají přední třetinu plastronu (spodní část krunýře) pohyblivou a mohou se tak v případě hrozícího nebezpečí zavřít ve vlastním krunýři.
 
Zpět na domovskou stránku Expedice LEMURIA Zpět na úvodní stránku výstavy MADAGASKAR - svět sám pro sebe (Ústí nad Labem, 1999–2000)
Domovská stránka Expedice LEMURIA úvodní stránka výstavy