A všech pět druhů je více či méně ohroženo na své existenci. Snad
nejhůře
z nich jsou na tom dvě: Geochelone yniphora a Pyxis
planicauda.
Obě najdeme jen na velmi omezených chráněných územích na západě
Madagaskaru. Kynixis belliana sice žije také jen v malé oblasti
kolem
Ambanja
na severozápadě ostrova (a na ostrůvku Nosy Faly), ale to je druh,
který
se hojně vyskytuje na africkém kontinentě a na Madagaskar byl zavlečen.
Díky svému atraktivnímu zbarvení bývá často předmětem nelegálního vývozu želva paprsčitá Geochelone radiata (nahoře). Avšak jedinci, kteří zůstanou běhat volně v trnitém buši jihozápadního Madagaskaru, na tom nejsou o mnoho lépe. Velkou hrozbou jsou pro ně domorodí obyvatelé, kteří je sbírají a jedí, a kteří také ničí jejich původní životní prostředí.
Velmi zajímavou želvou je Pyxis arachnoides (dole její stopy). Dva z jejích třech poddruhů mají přední třetinu plastronu (spodní část krunýře) pohyblivou a mohou se tak v případě hrozícího nebezpečí zavřít ve vlastním krunýři.
