Hmyzí fosilie

Pradávný hmyz se mohl do našich dnů dochovat v podstatě třemi základními způsoby. Prvním z nich je klasická fosilizace v usazujících se sedimentech. Dále mohlo být hmyzí tělíčko zalito v jantaru, zkamenělé pryskyřici dávných jehličnanů. Poslední způsob je poněkud kuriózní a není známo příliš mnoho případů – dost možná i proto, že jsou přehlíženy. Přesto bývají občas v polárních oblastech nalézány parazitické a komensální druhy hmyzu mezi chlupy či peřím svých hostitelů, kteří kdysi zamrzli a zůstali v ledu konzervováni dodnes. Podobně dochází občas ke konzervaci hmyzu žijícího na obratlovcích ropou nebo kyselinou huminovou v bažinách.
Nálezy v jantaru jsou velmi časté, mají však velkou nevýhodu. Pocházejí jen z omezeného a poměrně mladého období. Jsou sice známy i starší typy jantarů, např. valchovit z křídy. Vyskytují se však vzácně a hmyz je v nich nalézán jen sporadicky a spíše náhodně, neboť valchovit je zakalený a neprůhledný. V České republice je valchovit znám z celé řady lokalit, např. z Obory na Moravě. Ovšem ani jantar není u nás běžný. Je nalézán ojediněle na místech, kam jej v minulosti zavlekl kontinentální ledovec.
Z počátku hmyzí evoluce, tedy z doby, která nás zajímá nejvíce, však chybí. Pozoruhodné navíc je, že v případě jantaru vlastně nejde ani tak o skutečné fosilie, jako spíše o fosilizované otisky. Přesto, že se hmyzí tělo zalité do jantaru zdá výborně zachované, ve skutečnosti jde de facto jen o bublinu. Organický materiál uvnitř již dávno podlehl zkáze a zůstala jen dutina s trochou prachu. Pokud jde o tvar těla, mají však fosilie z jantaru neocenitelnou vypovídací hodnotu.
Pro studium evoluce v celé dlouhé epoše existence hmyzu jsou nejvýznamnější fosilie uchované v jemnozrnných sedimentech. Počet nalezišť a množství fosilizovaného hmyzu není ovšem stejné v sedimentech z různých geologických epoch. Hojné jsou nálezy z jury. Světově nejproslulejší naleziště fosilního hmyzu z té doby jsou v Solnhofenu v Německu a v Kara-Tau v Kazachstánu. Zatímco na místě dnešního Solnhofenu se v jurské době nacházela mořská laguna, z jejíhož dna později vzniklo souvrství litografického vápence, na území Kara-Tau bylo v minulosti sladkovodní hořké jezero. Z obou lokalit jsou známy stovky druhů hmyzu dochovaného v neobyčejné kvalitě. Nejen že se zachovala celá neporušená tělíčka s mnoha detaily (elektronovým scanovacím mikroskopem je možné pozorovat i mikroskulpturu chitinové kostry), ale mnoho exemplářů má dokonce i svou původní barvu.
Mezi nejbohatší naleziště fosilního hmyzu v Čechách patří Obora na Moravě, která je zároveň jedním ze světově nejbohatších nalezišť permského hmyzu vůbec. Bohaté jsou i Pochlovice u Kynšperka. Zdejší nálezy  pocházejí z miocénních vrstev a zahrnují především mnoho larev vážek, poněkud méně dospělých jedinců a nesmírně vzácně také vodní brouky a ploštice. Poněkud skromnější je lokalita v Bechlejovicích u Děčína, kde se nacházejí zbytky hmyzu ze spodního miocénu. Dalším třetihorním nalezištěm je Kučlín nedaleko Bíliny v severních Čechách. Zdejší nálezy se počítají na desítky a stovky kusů a pocházejí ze svrchního oligocénu. Kvartérní hmyz v Čechách téměř zcela chybí, ale je znám např. ze sousedního Polska.
Je pozoruhodné, že dosud nebyl nalezen ani jediný exemplář hmyzu v srbském souvrství v barrandienu, tedy v hornině pocházející ze středního devonu. Teoreticky by tam ovšem být mohl a mnozí paleontologové to i předpokládají. Svědčí o tom i odměna 1 000 USD, kterou vypsala přední česká, nyní v Kanadě působící badatelka v oboru hmyzí paleontologie a evoluce Kukalová–Peck pro toho, kdo by případně v barrandienu nějaký hmyz nalezl.
Zpět na domovskou stránku Pavla Hoška Zpět na domovskou stránku