Pradávný hmyz se mohl do našich dnů dochovat v podstatě třemi
základními
způsoby. Prvním z nich je klasická fosilizace v usazujících se
sedimentech.
Dále mohlo být hmyzí tělíčko zalito v jantaru, zkamenělé pryskyřici
dávných
jehličnanů. Poslední způsob je poněkud kuriózní a není známo příliš
mnoho
případů – dost možná i proto, že jsou přehlíženy. Přesto bývají občas v
polárních oblastech nalézány parazitické a komensální druhy hmyzu mezi
chlupy či peřím svých hostitelů, kteří kdysi zamrzli a zůstali v ledu
konzervováni
dodnes. Podobně dochází občas ke konzervaci hmyzu žijícího na
obratlovcích
ropou nebo kyselinou huminovou v bažinách. Nálezy v jantaru jsou velmi časté, mají však velkou nevýhodu.
Pocházejí
jen z omezeného a poměrně mladého období. Jsou sice známy i starší typy
jantarů, např. valchovit z křídy. Vyskytují se však vzácně a hmyz je v
nich nalézán jen sporadicky a spíše náhodně, neboť valchovit je
zakalený
a neprůhledný. V České republice je valchovit znám z celé řady lokalit,
např. z Obory na Moravě. Ovšem ani jantar není u nás běžný. Je nalézán
ojediněle na místech, kam jej v minulosti zavlekl kontinentální ledovec. Z počátku hmyzí evoluce, tedy z doby, která nás zajímá nejvíce,
však chybí. Pozoruhodné navíc je, že v případě jantaru vlastně nejde
ani
tak o skutečné fosilie, jako spíše o fosilizované otisky. Přesto, že se
hmyzí tělo zalité do jantaru zdá výborně zachované, ve skutečnosti jde
de facto jen o bublinu. Organický materiál uvnitř již dávno podlehl
zkáze
a zůstala jen dutina s trochou prachu. Pokud jde o tvar těla, mají však
fosilie z jantaru neocenitelnou vypovídací hodnotu. Pro studium evoluce v celé dlouhé epoše existence hmyzu jsou
nejvýznamnější
fosilie uchované v jemnozrnných sedimentech. Počet nalezišť a množství
fosilizovaného hmyzu není ovšem stejné v sedimentech z různých
geologických
epoch. Hojné jsou nálezy z jury. Světově nejproslulejší naleziště
fosilního
hmyzu z té doby jsou v Solnhofenu v Německu a v Kara-Tau v Kazachstánu.
Zatímco na místě dnešního Solnhofenu se v jurské době nacházela mořská
laguna, z jejíhož dna později vzniklo souvrství litografického vápence,
na území Kara-Tau bylo v minulosti sladkovodní hořké jezero. Z obou
lokalit
jsou známy stovky druhů hmyzu dochovaného v neobyčejné kvalitě. Nejen
že
se zachovala celá neporušená tělíčka s mnoha detaily (elektronovým
scanovacím
mikroskopem je možné pozorovat i mikroskulpturu chitinové kostry), ale
mnoho exemplářů má dokonce i svou původní barvu. Mezi nejbohatší naleziště fosilního hmyzu v Čechách patří Obora
na Moravě, která je zároveň jedním ze světově nejbohatších nalezišť
permského
hmyzu vůbec. Bohaté jsou i Pochlovice u Kynšperka. Zdejší nálezy
pocházejí z miocénních vrstev a zahrnují především mnoho larev vážek,
poněkud
méně dospělých jedinců a nesmírně vzácně také vodní brouky a ploštice.
Poněkud skromnější je lokalita v Bechlejovicích u Děčína, kde se
nacházejí
zbytky hmyzu ze spodního miocénu. Dalším třetihorním nalezištěm je
Kučlín
nedaleko Bíliny v severních Čechách. Zdejší nálezy se počítají na
desítky
a stovky kusů a pocházejí ze svrchního oligocénu. Kvartérní hmyz v
Čechách
téměř zcela chybí, ale je znám např. ze sousedního Polska. Je pozoruhodné, že dosud nebyl nalezen ani jediný exemplář hmyzu
v srbském souvrství v barrandienu, tedy v hornině pocházející ze
středního
devonu. Teoreticky by tam ovšem být mohl a mnozí paleontologové to i
předpokládají.
Svědčí o tom i odměna 1 000 USD, kterou vypsala přední česká, nyní v
Kanadě
působící badatelka v oboru hmyzí paleontologie a evoluce Kukalová–Peck
pro toho, kdo by případně v barrandienu nějaký hmyz nalezl.
