Mexiko – země setkávání

Mexiko je zemí velkých setkávání. Zemí, kde proběhlo snad největší setkání člověka s člověkem v celé historii lidstva. Právě u mexických břehů se vylodili první evropané, kteří dorazili na americkou pevninu a setkali se zde s podivuhodnou neznámou kulturou. Oba světy se setkaly, střetly a nakonec prolnuly. A prolínají se dodnes. Mexiko, jeho kultura, lidé, kteří tu žijí, jazyky, kterými mluví, zvyky, víra a legendy, které vyznávají i příběhy, které vypravují; všechna ta pestrost je podivuhodnou směsicí obou minulých světů.
Nejdůležitější a nejmohutnější setkání se však v Mexiku odehrálo mnohem a mnohem dříve, v dobách, kdy po tvoru, který si říká člověk dvakráte moudrý, nebylo ještě ani nejmenší stopy, v dobách, kdy Severní Amerika potkala Ameriku Jižní, v dobách, kdy se dotkly kontinenty. V tom okamžiku se Mexiko spolu s jinými státy Střední Ameriky stalo mostem na němž se setkaly dva světy. Prohlédněte si tvar mexické země. Připomíná jakousi pokřivenou nálevku, trychtýř, kterým začali proudit doslova davy nejrůznějších tvorů ze severu a také menší pramínek jiných bytostí z jihu opačným směrem. Dva světy se střetly a opět se, jako v předchozím případě, rozpoutalo masové zabíjení. Tentokráte mnohem a mnohem pozvolnější, zato však důraznější a neúprosnější. Seveřané doslova vybyli tisíce, možná desetitisíce druhů pozoruhodné a nám dnes téměř neznámé fauny a flory. Ani osadníci z jihu však nezaháleli. Ale i přesto následovalo po setkání a střetu opět uklidňující prolnutí.
Dnes je vše dobře promícháno a nelze již nakreslit dělící čáru mezi světem severu a světem jihu ani mezi světem evropským a světem indiánským. A právě v této době zklidnění, počátků vzájemného dorozumívání a prvních známek pochopení, přicházejí setkávání nová, tentokráte již neomezená žádnými územními hranicemi, vlastně setkávání celého světa se sebou samým, neboť svět je stále menší a my, lidé, si stále více uvědomujeme, že na něm vlastně nežije nikdo jiný, než jen samí naši blízcí či vzdálenější příbuzní. Přestáváme vnímat cizotu a snažíme se uchopit sebe sama.
Jak toto nové Veliké setkání dopadne, prozatím netušíme. Zdá se však, že dotek dvou kontinentů, dvou civilizací, dvou světů má vždy cosi společného. Po kratičkém údivu a maličkém zaváhání na samém počátku vždy vybuchne agresivní snaha o nadvládu, o prosazení právě těch svých hodnot a svého nazírání světa, snaha o získání dalšího prostoru pro sebe i za cenu omezení světů, prostorů, hodnot či myšlenek jiných. Nakonec jsou však obohaceni (i ochuzeni?) všichni. Nově vzniklý svět je vždy bohatší, rozmanitější. Nakonec jsou vždy obě strany ovlivněny více nebo méně stranou druhou. Nelze však zůstat nedotčen. A ovlivnění, poznání nebo dokonce obohacení je tou nejlepší cestou k pochopení a porozumnění.
Rádi bychom, aby náš skromný příspěvek k vzájemnému poznávání byl chápán právě takto. Chceme napomoci při vzájemném dotýkání a rozšiřování poznání o sobě navzájem. Rádi bychom, aby se naše světy prolnuly. A nejen světy nás, lidí, ale i svět lidský se světem přírody. Snad je to ta správná cesta.

Pavel Hošek
Libor Kunte
Jiří Bálek


Zpět na domovskou stránku Pavla Hoška Zpět na domovskou stránku