published in: Koktejl 1, 2004: 98–99

Svět v pohybu 1/2004

Pavel Hošek

Nová červená kniha mnohem tlustší

Koncem listopadu roku 2003 zveřejnila IUCN (Světová společnost na ochranu přírody) nové vydání Červené knihy ohrožených druhů. Zatímco loni tento seznam obsahoval 1092 rostlin a živočichů, nyní zahrnuje již 12 259 organizmů. Řádový nárůst vzácných a ohrožených druhů však nelze přičítat jen zhoršujícímu se životnímu prostředí a stále se zmenšující rozloze nenarušených přírodních společenstev. Spíše odráží zlepšující se stav našich znalostí. Zatímco u relativně dobře prozkoumaných savců se změny na seznamu dotkly jen šesti druhů, u rostlin a bezobratlých je to jiné. Třeba jen na Galapágách dnes nově víme o 35 ohrožených druzích měkkýšů a na Havaji o 125 vymírajících rostlinných druzích. Všeobecně je kriticky ohrožena zejména ostrovní fauna a flora.
(
New Scientist, 22. listopadu 2003)

Opravdu budou používány jaderné zbraně?

Zhruba před rokem jsem na tomto místě psal o nebezpečných plánech americké armády a potažmo i amerických politiků, kteří si pohrávají s myšlenkou vývoje, výroby ale hlavně použití nového typu miniaturních jaderných zbraní. Nové typy bomb by měly posloužit v podobných válkách jakou nedávno vedly Spojené státy v Iráku. Dokážou proniknout hluboko pod zemský povrch a tam odpálit jadernou nálož. Jsou tedy předurčeny k ničení rozsáhlých podzemních opevnění, bunkrů ap.
Nebezpečné plány dostaly konkrétnější podobu před pár týdny, kdy americký kongres odsouhlasil započetí prací na nových zbraních. Zastáncí projektu argumentují národní bezpečností. Nelze však brát na lehkou váhu argumenty odpůrců, podle nichž bychom se měli obávat nejen jaderného zamoření ale hlavně prolomení psychologické bariéry strachu z užití nukleárních náloží. Tím se skutečný jaderný konflikt stává mnohem reálnější.
(
New Scientist, 22. listopadu 2003)

Proč má kasuár přilbu?

Mohli bychom se také poněkud exaktněji zeptat, proč má kasuár na hlavě ten velký kostěný výrůstek. To se vlastně vůbec neví, ale díky nedávným výzkumům kasuářího hlasu to možná začínáme tušit. Kasuáři vydávají zvuky o nejnižší frekvenci, jaká kdy byla u ptáků zaznamenána – 23 Hz nebo i trochu nižší. Jinými slovy blíží se hranici infrazvuku, čili zvuku pod prahem slyšitelnosti pro člověka, který je někde okolo 20 Hz.
Pozemní živočichové používají infrazvukovou signalizaci dost vzácně, ale třeba hlasy některých velryb se kasuářímu volání dost podobají. Kasuárům zřejmě infrazvuk vyhovuje proto, že je dobře slyšitelný na velké vzdálenosti i v hustém porostu deštného lesa.
A ta kasuáří helma? Zatím nevíme nic jistě, ale existuje domněnka, že funguje jako zesilovač hlubokých hlasů kasuářích bližních.
(
Science, 7. listopadu 2003; New Scientist, 15. listopadu 2003)

Galaxie hned za humny

Pod svícnem bývá tma, praví české přísloví. Může to zřejmě platit i pro vesmírná tělesa. Koncem roku 2003 byla objevena nová galaxie hned vedle naší Mléčné dráhy. Po celá desetiletí se astronomové domnívali, že nejbližšími galaktickými sousedy jsou Velké a Malé Magellanovo mračno. Až roku 1994 objevil tým britských astronomů trpasličí galaxii v souhvězdí střelce, která k nám má ještě blíž. A v listopadu 2003 ohlásilifrancouzsko-italsko-britsko-australský tým astronomů objev ještě bližšího galaktického objektu v souhvězdí Velkého psa.
Na prvním obrázku je vidět současnou polohu trpasličí galaxie Canis major a její dráhu mezi hvězdami naší galaxie, již urazila zhruba za 2 miliardy let. Tuto dráhu vyznačují hvězdy, které Canis major ztrácí během průletu Mléčnou dráhou. Druhý obrázek znázorňuje polohu trpasličí galaxie vůči galaktickému disku mléčné dráhy. Z obou snímků je patrné, že tyto galaxie už vlasně ani nejsou vesmírnými sousedy. Spíš tvoří propletenec těles, které se kdysi dávno srazily na své pouti prostorem.
(snímek 1, snímek 2)
(New Scientist, 22. listopadu 2003)

Větší už je asi jen Vesmír

S astronomickými objevy se roztrhl pytel. A ne jen tak s ledajakými. Vědci oznámili objev dosud největší známé struktury ve Vesmíru (na snímku). Nazvali ji „Velkou galaktickou stěnou“. Jde se o strukturu podobnou velké stěně, jíž popsali M. Gellerová a J. Huchra roku 1989. Ta má rozměry 760×200×15 milionů světelných let, ale proti Velké galaktické stěně je to skoro trpaslík. „Nová“ stěna měří na dél 1,37 miliardy světelných let. Podrobnější údaje však zatím chybějí. Předpokládá se, že více o rozměrech i o tom, co skrývá, se dozvíme roku 2005, kdy bude s největší pravděpodobností dokončen její průzkum.
(Science, 31. října 2003)



Zpět na domovskou stránku Pavla Hoška
Domovská stránka Pavla Hoška