published in: Koktejl 1, 2006: 116–117

Svět v pohybu 1/2006

Pavel Hošek

Kuřecí kompas

Je známo, že stěhovaví ptáci se na své pouti dokáží orientovat pomocí magnetického pole Země. Australští vědci však objevili, že orgán citlivý k magnetickému poli mají i ptáci, u nichž by to nikdo nečekal. Při dobře připraveném experimentu, lze kura domácího (čili naši dobře známou slepici) naučit, aby si našla potravu právě podle magnetických siločar. Jak už to ve vědě bývá, nález hned pokládá novou otázku: Jak je to možné, že „kompas“ slepic přečkal několik tisíc let domestikace, aniž pozbyl svou funkčnost?
(Nature, 1. září 2005)

Smrt přichází z jezera

V osmdesátých letech se z jezer Nyos a Monoun v Kamerunu uvolnil oblak oxidu uhličitého. Tehdy se udusilo asi 1800 lidí žijících v okolí vodních ploch. Jak už to v chudých zemích bývá, účinná pomoc přichází velmi pomalu. Přesto bylo roku 2003 dáno do provozu potrubí, které odčerpává hromadící se plyn z obou jezer. Podle nejnovějších analýz, založených na dvanáctiletém pozorování, však zařízení nedostačuje. Odvádí jen asi třetinu uvolňujícího se plynu a další tragickou událost jen oddaluje.
(
New Scientist, 10. října 2005)

Věda zkoumá boha?

Bůh nám pomáhá relaxovat – alespoň tak by se mohly jevit výsledky studie zaměřené na meditační techniky. Výzkumu se účastnili dobrovolníci rozdělení do tří skupin. Prvá při meditacích užívala fráze jako „bůh je láska“, „bůh je dobrý“ ap. Dobrovolníci v druhé stále opakovali věty typu: „jsem šťastný“, „cítím se dobře“ atd. Všichni tak činili 20 minut každý den po dva týdny. Třetí skupina nepraktikovala žádnou meditaci. Na konci pokusu se všichni podrobili psychologickým testům, které měly zjistit jednak jejich náladu a jednak toleranci proti bolesti (měří se doba, po kterou dobrovolníci ponechají ruce ve vodě o teplotě 2 °C). Výsledek ukázal dvojnásobnou odolnost proti bolesti (výdrž 92 sekund oproti 49) u osob praktikujících spirituální meditaci oproti osobám používajícím meditaci uklidňující.
(
New Scientist, 3. září 2005)

Olympijská houba

Když roku 1993 na olympijských hrách v Pekingu překonaly dosud neznámé čínské běžkyně rekord v běhu na 1500, 3000 a 10 000 metrů, položili novináři jejich trenérovi otázku, jak dosáhl tak fenomenálního úspěchu. Ten odpověděl, že využil jisté houby, kterou tradiční čínská medicína zná již 2000 let. Houba se jmenuje Cordyceps sinensis a žije na housenkách můry rodu Thitarodes. Housenka tráví rok pod zemí, kde se živí kořínky rostlin. Zjara houba zabije housenku a vyplní její tělo svými vlákny. Vytvoří plodnici a sporami infikuje další generaci housenek. Právě mrtvé housenky s houbovými vlákny uvnitř jsou využívány čínskou medicínou.
Od té doby, co vešly účinky „houbového léku“ r. 1993 ve známost, sháňka po něm stále stoupá. Odhaduje se, že roku 2002 se jen přes Bhútán propašovalo na 2000 kg housenek. To při váze jedné housenky asi 1 g představuje miliony zvířat. Hned následujícího roku se obchod ještě ztrojnásobil. Biologové varují, že exploatace nabývá neudržitelných rozměrů a jak houbě, tak jejímu hostiteli hrozí vyhubení.
(New Scientist
, 3. září 2005)

Ďábelští zahradníci

V amazonském pralese lze najít malé plochy, na nichž roste jediný druh rostliny – Duroia hirsuta. Podle legendy jsou to výpěstky ďábelského lesního ducha, a tak se těmto místům říká ďáblovi zahrádky. Jak se však nedávno ukázalo, skutečným zahradníkem tu není zlý duch, ale mravenec druhu Myrmelachista schumanni. Bydlí přímo v kmenech a větvích zmíněné rostliny. A své obydlí si chrání opravdu bedlivě – zabije všechny ostatní rostliny, které se pokusí v okolí vyrůst. Jakmile se objeví nějaký nežádoucí semenáček, mravenci vykoušou malý otvor do listové tkáně a do něj ze zadečku vstříknou kyselinu mravenčí. Že je to pro mravence i jejich hostitelskou rostlinu dobrá strategie, potvrzuje skutečnost, že některé ďáblovy zahrádky existují nepřetržitě již 800 let.
(
Nature, 22 září 2005)

Špatná zpráva pro medvědy

Kdy chodí medvědi přes silnici? Odpověď: Velmi vzácně – a je to špatná zpráva pro medvědy.
Kanadští biologové zkoumali DNA medvědů grizzly z několika míst. Zjistili, že medvědí populace po stranách jakékoli dálnice, se od sebe geneticky poněkud liší. Medvědi překračují dálnici jen velmi zřídka a téměř vždy jen samci. Populační růst medvědů však určují hlavně samice. Pokud se medvědice nemohou volně pohybovat, izolované skupinky medvědů jsou zranitelnější a citlivější k některým událostem jako je špatná zima, nemoce ap.
(
New Scientist, 1. října 2005)

Jak startovali pterosauři?

Gigantičtí létající plazi ovládali oblohu před 200 miliony let. Výpočty na základě fosilních nálezů však zatím ukazovaly, že tak velké zvíře by vůbec nemělo vzlétnout a jen ztěží by dokázalo přistát. Nový průzkum koster však odhalil chybu v našich úvahách. Nikdo si zatím nevšímal malého „prstíku“ kloubně spojeného s náběhovou hranou křídla. Ten umožňoval pterosaurům zvedat přední část křídelní blány podobně jako se natáčejí klapky na křídlech letadel. Tím se zlepšuje zdvih křídel. Pterosaurus tedy mohl startovat i bez rozběhu přímo ze stoje a během přistávacího manévru mohl zpomalit let na 15 % obvyklé rychlosti, což mu umožňovalo bezpečně přistát.
(Proceedings of the Royal Society, 11. října 2005)


Zpět na domovskou stránku Pavla Hoška
Domovská stránka Pavla Hoška