published in: Koktejl 2, 2005: 96–97

Svět v pohybu 2/2005

Pavel Hošek

Budeme platit exhalace?

Již téměř 2 roky – od února 2003 – musí každý, kdo chce do centra Londýna autem, zaplatit 5 liber. To je každodenní taxa za pohodlí cestujícího a nepohodlí všech ostatních, kteří musí snášet automobilový provoz velkoměsta. Po dvou letech od zpoplatnění vjezdu do centra, můžeme nyní bilancovat a zjistit, zda se mýtné osvědčilo. První analýza dat říká, že ano – aut v centru opravdu ubylo a průměrná dopravní rychlost se zvýšila o 4 km za hodinu. Také emise oxidu uhličitého poklesly o 19 %, přestože po Londýně nyní logicky jezdí více autobusů městské hromadné dopravy. Protože autobusy používají dieselové motory, jsou i nejhoršími producenty exhalací.
Příznivé výsledky se zájmem sledují i radnice dalších velkých měst v Evropě, USA a Japonsku. Některé z metropolí se již připravují na přijetí podobných opatření. Prahy se to prozatím netýká, ale myslím, že již za pár let by poplatek za vjezd do centra mohl být aktuální.
(New Scientist, 27. listopadu 2004)

Důsledek globálního oteplování

Globální oteplování atmosféry může vážně ohrozit život v jezerech mírného pásu. Nemusíme se sice obávat, že všechen sladkovodní život zajde na úbytě, ale mohla by se zcela změnit skladba zejména hlubinných společenstev organizmů. V mnoha jezerech, jako je např. Ammersee v Německu nebo Annecy ve Francii, se voda během roku promíchává. V zimě, kdy teplota vrchní vrstvy vody prudce poklesne, vodní masy v jezeře se promíchají a ke dnu se dostane čerstvá okysličená voda. Globální oteplení atmosféry, k němuž v posledních desetiletích vinou člověka dochází, by přineslo i zimní oteplení vrchních vrstev vody v jezerech a voda by se nepromíchala. To by mělo dalekosáhlé důsledky na faunu ve větších hloubkách. Přitom nemusí jít o žádný razantní skok. V některých případech postačí ke změně ročního jezerního režimu jediný stupínek ročně navíc.
Připomeňme, že právě hlubinní živočichové se často po desetitisíce let vyvíjeli ve značné izolaci, neboť je obtížné proniknout z hlubin jednoho jezera do hlubin jezera jiného. Proto také tyto druhy patří často k těm unikátním a „snadno vyhubitelným“.
(
New Scientist, 27. listopadu 2004)

Neobvyklé přírodní hnojivo

Chcete mít ve svém sadu vysoké výnosy? Krmte cikády!
Takový reklamní slogan člověka napadne, když se dozví, co podporuje růst lesů na východě USA. Již delší dobu zde biologové zaznamenávají, že stromy rostou rychleji v letech, kdy se přemnoží cikády. Dlouho jim to vrtalo hlavou, neboť cikády tráví většinu života v zemi, kde se živí rostlinnými šťavami právě na kořenech stromů. Ubírají lesním velikánům živiny a podle pravidel selského rozumu by se proto dalo spíš očekávat, že lesům bude prospívat spíše nízký stav cikád.
Cikády se přemnožují celkem pravidelně každých 13 až 17 let. Odumřelá tělíčka hmyzu vydatně pohnojí lesní půdu a podle nejnovějších zjištění se v ní díky tomu zvýší obsah některých dusíkatých sloučenin i několikanásobně. Cikádí „kalamita“ – tedy okamžik, kdy lesem poletují mračna dospělých cikád – se navíc nekryje s dobou, kdy nymfy těchže cikád sají na podzemních orgánech rostlin.
Les vlastně prochází několikaletým cyklem. Nejprve je sužován podzemní aktivitou nedospělých cikád a roste pomaleji. Pak hmyz opěvovaný básníky dospěje, nějakou dobu poletuje lesem a nakonec ho vydatně pohnojí. A stromy záhy pěkně poporostou.
(
New Scientist, 4. prosince 2004)

Gekon, který vidí barvy i potmě

Většina živočichů – člověka nevyjímaje – má dva typy světločivných buněk. Ve dne vnímáme světlo pomocí čípků, které rozlišují světlo různých vlnových délek. Proto vidíme barevně. V noci, kdy na sítnici dopadá jen omezený počet fotonů, pracují hlavně tyčinky, které ovšem barvy nerozlišují. Až dosud byl znám jediný tvor, který dokázal vnímat barvy i potmě. Je jím lišaj vrbkový (Deilephila elpenor), jehož složené oko obsahuje různá očka (facety) pro světlo různých vlnových délek, čímž se zvyšuje množství zachyceného světla. Nyní však vědci ze Švédska zjistili, že noční barevné vidění má i gekon Tarentola chazaliae. Jeho oči vůbec neobsahují tyčinky, zato mají zvětšené a tyčinkovitě protažené čípky pro vnímaní modré, zelené a ultrafialové oblasti spektra. Jsou natolik citlivé, že zachytí světlo příslušné vlnové délky i při minimálním osvětlení. Gekoni mají i speciální čočku, která umožňuje zaostřit malé množství světla do několika rovin na rozmanité receptory, či přesněji na rozmanité vrstvy sítnice s příslušnými receptory.
(Biology Letters, 7. prosince 2004)



Zpět na domovskou stránku Pavla Hoška
Domovská stránka Pavla Hoška