published in: Koktejl 6, 2000: 94–95

Svět v pohybu (6/2000)

Pavel Hošek
 

Staří Římané v Americe?

Mohli se staří Římané setkat s dávnými obyvateli Střední Ameriky? Je to dost pravděpodobné, říkají archeologové, kteří pro své tvrzení přinesli i první významné důkazy.
Na počátku příběhu stál Romeo H. Hristov, antropolog z Dallasu, který se rozhodl prozkoumat terakotovou sošku vykopanou roku 1933 v Toluce asi 65 km západně od hlavního města Mexika. Chvíli mu sice trvalo, než zjistil, kde je vzácný předmět uchován. Nakonec jej za pomoci mexických kolegů objevil v Mexickém městském muzeu. Pomocí metody zvané termoluminiscence pak zjistil, že je starý asi 1800 let. Také odborníci na antické umění se shodli na tom, že styl sošky odpovídá stylu, který se užíval okolo roku 200 n. l. Další bádání také odhalilo, že soška ležela dlouhý čas zakopána v zemi odkud nebyla vyzdvižena později než roku 1510 – tedy nejméně deset let před příchodem Španělů do této oblasti.
 

 
Řada archeologů a antropologů se sice snaží objev zpochybnit. Mnozí také spekulují o způsobu, jímž by se soška dostala do Ameriky bez lidského přičinění. To všechno může být pravda. Faktem ale zůstává, že v tomto okamžiku je to vskutku významná indicie kontaktu lidí Starého a Nového světa, kterou nelze jen tak smést ze stolu.
(New Scientist 12. 2. 2000)
 

 

Nedůvěřujte tak úplně květinám

Vypadá to u vás v kanceláři podobně jako na našem snímku? Pak vězte, že nežijete právě v nejzdravějším prostředí.
V kancelářských prostorách se běžně vyskytují ve vysoké koncentraci určité těkavé chemikálie (známé jako VOS), které u člověka způsobují únavu, podráždění, přepracovanost a jiné známky nedobrého zdravotního stavu, přestože nelze zjistit žádnou skutečnou chorobu. Až dodnes se věřilo, že rostliny v květináčích jsou jedním z možných řešení tohoto problému, ačkoli skutečné důkazy chyběly.
Australští vědci zkusili mýtus potvrdit experimentálně. Ke svému údivu však zjistili, že rostliny si s těkavými látkami vůbec neporadí a na jejich přítomnost v prostředí nemají sebemenší vliv.
Avšak nezoufejte a své zelené miláčky do popelnic nevyhazujte. Nebudou vás sice bránit před nepříjemnými chemikáliemi, ale vytvoří dobrou clonu proti městskému prachu. A jsou nedocenitelné i z psychologického hlediska. Člověk je zkrátka pořád tvorem přírodním a pohled na kousek zeleně mu vždycky zvedne náladu.
(New Scientist 15. 1. 2000)

Neobvyklý dárek

Již k letošním vánocům máte možnost dát svým přátelům a blízkým neobvyklý dárek. Můžete po nich nechat pojmenovat nový živočišný druh.
Každým rokem je popisováno asi 10 000 nových druhů organizmů. Přesto podle odhadu taxonomů lidé znají jen asi jednu polovinu až jednu desetinu všech živých bytostí na Zemi. Desetitisíce neznámých a nepopsaných druhů leží dnes v muzeích a vědeckých institucích a čekají na své systematické zařazení.
V německých Státních zoologických sbírkách se rozhodli si trochu přivydělat. Nabízejí, že nového živočicha pojmenují tak, jak si budete vy přát. Bude vás to stát pouhých 2800 dolarů. Některé nepojmenované druhy si lze prohlédnout na internetové adrese http://www.biopat.de.
Pro zoology má takový postup (kromě přísunu financí) další výhody. Již nikdy se nedostanou do situace Joachima Barranda, který v Českém masivu našel tolik zkamenělin, že mu při popisech nových druhů došla fantazie. Dával jim proto vědecká jména jako Babinka prima, Babinka secunda (bábinka první, bábinka druhá ap.).
(Science 21. 1. 2000)

 

Zpět na domovskou stránku Pavla Hoška
Domovská stránka Pavla Hoška