published in: Koktejl 6, 2002: 128–129

Svět v pohybu 6/2002

Pavel Hošek

Krávy jsou doma i v Africe

Již dlouho jsme přesvědčeni, že hovězí dobytek zdomácněl nejprve v Asii a odtud se – v různých údobích lidské historie – postupně rozšířil i na ostatní kontinenty. Velmi záhy pronikl do Afriky a Evropy, v novověku pak i do Austrálie a Nového světa. Tato naše představa však zřejmě dostane jisté trhliny. Olivier Hanotte se svými kolegy z nairobského Mezinárodního výzkumného ústavu dobytkářského podrobil genetické analýze vybraná plemena skotu. Došel k závěru, že dobytek byl nezávisle domestikován také v Africe již před 9000 lety. Čistě africký brav přežívá dodnes v odlehlejších koutech západní Afriky. Na zbylém území se plemena v posledních 2000 letech promísila se zvířaty evropskými a asijskými.
(Science, 12. 4. 2002)

Kvarkové hvězdy

Fyzici sní už mnoho let o ultrahustém materiálu zvaném kvarková hmota. Předpokládají, že by jej mohli vyrobit při srážkách vysokoenergetických částic. Zdá se však, že by ke kýženému výsledku mohli dojít i jinou cestou. Museli by však překonat notný kus známého vesmírného prostoru. Tam totiž velké kusy kvarkové hmoty, zvané též hmota primordiální či prapůvodní, nejspíš už dávno existují.
Astronomové se domnívají, že je objevili pomocí orbitální observatoře Chandra, která mapuje vesmír v rentgenovém oboru spektra. Zkoumali zbytky nedávno vybuchlé supernovy – to je velká hvězda, které došlo palivo a její jádro se zhroutilo do velmi hmotného tělesa jemuž říkáme neutronová hvězda. Povšimli si při tom, že blízké těleso RX J1856 má průměr pouhých 11 km, což je trochu málo i na neutronovou hvězdu. Je to pozůstatek po supernově, která zazářila r. 1983. Její nynější malé rozměry dávají smysl jen tehdy, přistoupíme-li na fakt, že je to kvarková hvězda. Jinými slovy, zhroutila se po výbuchu s takovou prudkostí, že i neutrony se rozpadly na kvarky, z nichž byly do té doby vytvořeny. obrázek 1, obrázek 2
(New Scientist, 20. 4. 2002)

Víc než dva zemské póly?

Magnetické pole Země existuje díky proudům tekutého železa v zemském jádru. Směr proudů je závislý na rotaci Země a odpovídá orientaci zemské osy – vzniká severní a jižní pól. Uspořádání minerálů ve starých horninách však ukazuje, že planetární magnetický dipól může někdy úplně zmizet a vytvoří se mnohem komplikovanější pole s mnoha póly po celé planetě. Když se zase vše vrátí k dipólové rovnováze, severní a jižní magnetický pól se prohodí. Poslední takové přepólovaní proběhlo před 780 000 lety během období trvajícího několik tisíc let.
G. Hulot se spolupracovníky studuje odchylky zemského magnetického pole. Zaujala jej anomálie pod Jižní Afrikou, jejíž magnetické pole má opačný směr a intenzita narůstá již po stovky let. Dnes dosahuje asi 10% hodnoty pole celoplanatárního. Hulot se proto domnívá, že zachytil první známky nastávajícího přepólování zemského dipólu. Pokud bude vývoj anomálie pokračovat rovnoměrným tempem, zmizí magnetické pole Země asi za 2000 let.
(Nature, 11. 4. 2002)

Jako na Titanicu – záchranné čluny nebudou

Mezinárodní vesmírná stanice (ISS), která se v současné době buduje na oběžné dráze, má být vybavena záchrannými čluny. Jsou to malá plavidla trvale umístěná na konstrukci IIS, která by v případě nebezpečí dokázala dopravit posádku na Zemi. Nemají motor, ale umožnila by lidem „vklouznout“ do atmosféry, kde by další sestup zajistil velký padák. NASA však v minulých týdnech veškeré práce na záchranných člunech zastavila. I přesto, že v prosinci loňského roku se uskutečnila zkouška. Při ní bombardér B-52 vypustil záchranný člun ve výšce přes 13 km. Již v únoru však NASA snížila rozpočet na ISS o 4 miliardy dolarů a snaží se ušetřit mimo jiné na záchranných člunech, jejichž vývoj a umístění na ISS přijde zhruba na miliardu.
Nepřítomnost záchranných člunů by měla nečekané důsledky pro chod stanice. Její posádka by totiž mohla být maximálně tříčlenná, neboť jen tolik astronautů „uveze“ kapsle lodi Sojuz, která by jako jediná mohla plnit roli nouzového plavidla. Tři lidé však budou plně zaměstnáni udržováním stanice v chodu a na vědecké experimenty jim vybyde sotva několik hodin týdně.
NASA nyní ještě vyjednává s Kongresem a se svými partnery v projektu ISS. Rozhodnutí by mělo padnout do konce roku. Experti i politici však varují: „Měli bychom být dostatečně poučeni z příběhů Titanicu či Challengeru.“ obrázek 1, obrázek 2, obrázek 3
(New Scientist, 20. 4. 2002)
 
Zpět na domovskou stránku Pavla Hoška
Domovská stránka Pavla Hoška