published in: Koktejl 6, 2003:

Svět v pohybu 6/2003

Pavel Hošek

Černobylští kroužkovci

Lidé v okolí Černobylu byli po havárii jaderné elektrárny vystaveni ionizujícímu radioaktivnímu záření. Jeho vliv na lidský organizmus se dlouhodobě studuje a mnohé jeho účinky jsou dobře známy. Jinak je tomu u rostlin a zvířat. I oni byli zářením zasaženi, ale víme jen velmi málo, jaký to na přírodní společenstva i jednotlivé rostlinné a živočišné druhy mělo dopad. Se zajímavým nálezem přišel Genadij Polikarpov z biologického institutu v Sevastopolu. Sledoval se svými spolupracovníky reprodukční strategii několika druhů vodních kroužkovců. Zjistil, že se u nich významně zvýšil podíl pohlavního rozmnožování. Zatímco stejné druhy v jezerech daleko od Černobylu dávají přednost reprodukci nepohlavní a k sexuálnímu rozmnožování se „odhodlávají“ tak v 5–10 % případů, jejich černobylští soudruzi se pohlavně rozmnožují v 20–25 % případů.
Polikarpov se domnívá, že je to reakce na radioaktivní záření, které mimo jiné poškozuje DNA. Při pohlavním rozmnožování se genetická informace potomka skládá z genetické informace obou rodičů, takže náchylnost k fatálnímu poškození organizmu se snižuje. Poškozenou DNA jednoho z rodičů může nahradit DNA druhého. Pohlavní rozmnožování také zvyšuje genetickou rozmanitost populace a tím i šance, že alespoň někdo přežije.

(New Scientist, 12. dubna 2003)

Páchnoucí fotky

Firma Hewlett-Packard si nechala patentovat nový typ fotoaparátu, který kromě obrazu zaznamenává i pach. Brzo zřejmě bude možné pochlubit se fotkami z dovolené, které nejen oslní hýřivými barvami, ale překvapí třeba vůní koření na orientálním bazaru či pronikavým zápachem kanalizace tamtéž.
Uvažuje se o dvou verzích přístroje. Dražší bude mít zabudován miniaturní plynový chromatograf, který identifikuje a analyzuje vonnou či smrdutou substanci obsaženou ve vzduchu a v malém množství ji uchová k pozdějšímu využití. Levnější varianta by mohla být vybavena jakousi pachovou databankou, z níž se při pořizování snímku vybere nejpodobnější pach. V obou případech bude možné snímky vytisknout na speciální tiskárně, která na papír kromě barev nanese i směs „nafocených“ pachů.
Konečně si tedy při prohlížení fotek přijdou na své i rodinní psí miláčkové.

(New Scientist, 12. dubna 2003)

Nová metoda léčby nádorových onemocnění

Již před více jak sto lety si fyziolog W. Coley všiml, že někteří pacienti s nádorovým onemocněním se spontánně uzdraví poté, co je postihne nějaká bakteriální infekce. Dosud nebylo jasné, čím to je, i když se spekulovalo, že bakterie možná stimulují imunitní systém. Nedávné experimenty však ukázaly, že nádorovou tkáň může napadnout a zničit bakterie rodu Clostridium. Potřebuje totiž k svému životu prostředí s nízkou koncentrací kyslíku. Nádory jsou obvykle opouzdřené a špatně zásobené krví – pro Clostridium hotový ráj.
První testy na zvířatech však přinesly zklamání. Ačkoli bakterie většinu nádorových buněk zabijí, tenká vrstvička při povrchu nádoru vždy přežije. Tento problém se však, zdá se, podaří vyřešit spojením bakteriální infekce s klasickou medikamentózní léčbou. Do genomu bakterie by se přidal gen pro zvláštní enzym, který dokáže aktivovat lék. Léčba by pak mohla vypadat následovně: Do pacientova krevního oběhu se vpraví neaktivní forma léku a bakterie. Bakterie si najdou své místo k životu, vyrobí enzym a tím aktivují lék – pouze na místech, kde je to skutečně potřeba. Nádor bude zničen zevnitř a okolní zdravá tkáň zůstane netknuta.

(New Scientist, 19. dubna 2003)

Počítače rozumí hudbě

Standartní komprimační programy – jako je zip, rar nebo třeba arj – občas potřebuje většina běžných počítačových uživatelů. Čas od času se zkrátka hodí zmenšit některé soubory. Málokterý uživatel však tuší, že tyto vcelku jednoduché prográmky umí rozpoznat jazz od klasické hudby nebo třeba rocku.
Již delší dobu se pomocí komprimačních programů zjišťuje, jakým jazykem je text napsán. Stačí zkomprimovat dlouhé textové soubory psané známými jazyky. Testovaný text pak přidat ke všem nezkomprimovaným souborům, vše znovu zkomprimovat a nakonec porovnat rozdíly velikosti mezi původním souborem a souborem s přidaným textem. Čím je rozdíl menší, tím je pravděpodobnější, že jde o stejné jazyky.
A stejně to funguje i s hudebními soubory. Metoda je tak citlivá, že odliší nejej různé hudební žánry ale i hudbu různých skladatelů. Muzikologům se otvírají netušené možnosti. Bude třeba možné identifikovat autora mnoha skladeb, u nichž zůstal z různých důvodů neznámý.

(New Scientist, 12. dubna 2003)

Mravenčí dopravní předpisy

I. D. Couzin a N. Franks zkoumali v Panamě mravenčí stezky. Po mnoho dní filmovali provoz na dálnicích hmyzích státečků a dokonce vytvořili počítačový model pohybu několikasettisícového mravenčího davu. Zjistili, že během desetihodinového mravenčího pracovního dne mravenci (druhu Eciton burchelli) z jedné kolonie sesbírají a pochytají na 30 000 bezobratlých. Jejich pobíhání je tak intenzivní a mravenců je tolik, že je dupot jejich nožek slyšitelný lidskému uchu.
Co je však nejpozoruhodnější – všechen ten ruch a shon se řídí jistými pravidly. Na rozdíl od lidí, kteří vymysleli pravidlo pravé (nebo levé; jak kde) ruky, mravenci dali přednost tříproudému provozu. Po vnějších stranách dálnice se běhá od hnízda, prostřední proud směřuje k mraveništi. Má to zřejmě dva hlavní důvody. Jednak mravenčí nervová soustava není příliš vybavena na rozlišování vpravo – vlevo a mravenci by si to pletli. A pak je rozhodně výhodné, aby dělníci vracející se do hnízda s kořistí byli chráněni svými druhy dosud nezatíženými nákladem. Jinými slovy, mravenec s housenkou v kusadlech je pro kolonii cennější, než mravenec s prázdnýma rukama, pardon…, nohama.

(Science News, 21. prosince 2002)
 

Zpět na domovskou stránku Pavla Hoška
Domovská stránka Pavla Hoška