published in: Koktejl 6, 2005: 90–91

Svět v pohybu 6/2005

Pavel Hošek

Vetřelci

Každý asi zná příběh králíků v Austrálii; příběh druhu, který pronikl na kontinent bez nepřátel a s hojností potravy. Málokdo již ale ví, že v Austrálii se zabydlelo na 27 000 dalších cizích rostlinných a živočišných druhů. Některé se chovají poměrně nenápadně, jiné v novém domově „řádí“ jako onen zmíněný králík. Jen na likvidaci dovezených rostlin vydává australská vláda statisíce dolarů ročně.
Přestože problém druhů, které do australské přírody nepatří, je dobře znám, zdá se, že si ho mnozí lidé vůbec neuvědomují. Nadále si kupříkladu s oblibou kupují cízí rostlinky v zahradnictvích a květinářstvích (ostatně je vůbec s podivem, že australské zákony takový dovoz nezakáží přímo zahradnickým firmám). Vysadí je na zahrádku před domem, odkud pak již snadno „utečou“ do divoké přírody. Vinou invazních rostlin z ciziny je dnes již více jak 50 druhů původní australské květeny ohroženo vyhubením.
(New Scientist, 19. března 2005)

Astronauti v ohrožení

V lednu tohoto roku zaznamenali astronomové silnou erupci slunečního záření. Tak silnou, že dva astronauti, kteří právě pobývali na Mezinárodní kosmické stanici (ISS), museli být varováni a skryli se před zářením v nejlépe odstíněném prostoru v ruské části stanice. Kdyby tak neučinili, jejich zdraví by bylo ohroženo radiací.
Lidé podrobně měří a zaznamenávají radioaktivitu ze slunečních erupcí teprve zhruba 40 let. Při lednové události zjistili zatím nejvyšší známé hodnoty sluneční radiace. Ukazuje se však, že Slunce dokáže čas od času vyslat do prostoru záření ještě mnohem intenzivnější. Prokázal to záznam v grónském ledovci. Vrstvy ledu staré asi 150 let obsahují radioaktivní berilium 10Be. Tento prvek vznikl právě působením slunečního záření ve vyšších vrstvách atmosféry. Na každý čtvereční centimetr Země tehdy dopadlo okolo 20 miliard vysokoenergetických protonů. To je víc než při kterékoliv jiné události za posledních 500 let. Sluneční erupci, která toto záření vyvolala, pozoroval r. 1859 britský astronom Richard Carrington.
Běžné vesmírné dopravní prostředky v kosmu jsou chráněny jen několikacentimetrovým pláštěm z hliníku. To znamená, že radiace při erupcích před 150 lety by u astronautů způsobila akutní nemoc z ozáření nebo by je dokonce mohla zabít. Kosmické stanice, na nichž se předpokládá dlouhodobější pobyt lidské posádky, jsou však chráněny lépe. Navíc varování lze očekávat několik hodin předem, takže posádka má dost času se přesunout do nejlépe vyhovujících prostor. Pláště raket a raketoplánů by však v budoucnosti rozhodně měly být posíleny. S radiací je také nutno počítat při budoucích dlouhodobých letech s lidskou posádkou, jako je třeba plánovaná mise na Mars.
No a co my tady dole na Zemi? Nemusíme se strachovat. Nám poskytuje ochranu atmosféra.
(snímek 1, snímek 2, snímek 3, snímek 4, snímek 5)
(New Scientist, 19. března 2005)

Chcete být první? Startujte poslední!

Tak zní rada pro ty soutěže a sportovní klání, kde výkon hodnotí porota. Jak ukázal detailní a dlouhodobý výzkum, rozhodčí dávají statisticky průkazně lepší známky těm soutěžícím, kteří vystupují ke konci soutěže. Týká se to nejen sportu, ale třeba také zkoušek na školách, pohovorů se zájemci o zaměstnání, soutěží krásy, hudebních soutěží a mnoha dalších případů. Nezáleží dokonce ani na tom, jestli rozhodčí hodnotí každého soutěžícího zvlášť ihned po výkonu nebo rozhoudnou mezi všemi až na samém závěru klání. Z hlediska psychologa je takové počínání vysvětlitelné zřejmě tím, že rozhodčí má tendenci uvědomovat si a pamatovat, v čem byl následující soutěžící lepší než jeho předchůdce. Už ale tolik nevnímá, v čem byl horší.
(New Scientist, 12. března 2005)

„Mrtvý“ nový druh

Na Aljašce byla objevena nová bakterie. Dostala jméno Carnobacterium pleistocenium. Proč je to hodno pozoru? Vždyť objevit novou bakterii není zase nic tak výjimečného. Maličko možná napoví druhové jméno pleistocenium, které odkazuje ke geologickému údobí zvanému pleistocen, jež na Zemi panovalo před 1,8 miliony–10 500 lety. Aljašská bakterie totiž byla nalezena ve věčně zmrzlé půdě, kde „spala“ zhruba 32 000 let. Nedávno byla rozmražena a znovu přivedena k životu. Je to vůbec první nový druh nalezený v pradávném ledu. Potvrzuje například do jisté míry názor, že je smysluplné hledat mikroorganizmy v marťanských ledovcích. Znovu také oživuje nález z r. 2000, kdy výzkumníci z univerzity v Pensylvánii oznámili objev 250 milionů let staré žívé bakterie v úložištích soli. Tehdy zavládla ve vědeckém světě značná skepse k tomuto nálezu, neboť se obecně soudí, že DNA nedokáže bez větších změn přečkat tak dlouhou dobu a uvažovalo se o kontaminaci vzorků. Nedávný mladší nález však potvrzuje, že mikroorganizmy jsou za určitých podmínek schopné přežít neuvěřitelně dlouho.
(New Scientist, 5. března 2005)

Galaxie bez hvězd

Po letech se konečně podařilo objevit dlouho hledaný objekt. S největší pravděpodobností je to opravdu galaxie, jež neobsahuje jedinou hvězdu. Jmenuje se VIRGOHI21 (snímek) a je od nás vzdálen asi 50 milionů světelných let. Říká se jí také temná galaxie, neboť je tvořena gigantickým oblakem plynného vodíku a exotické temné hmoty. Představuje vlastně takové galaktické novorozeně nebo přesněji galaxii v embryonálním stádiu vývoje. Oblak vodíku je tak velký, že v budoucnu umožní zformování desítek milionů hvězd podobných našemu Slunci. Galaxii se říká temná proto, že není vidět v optické oblasti spektra. Jediný signál, který vysílá, jsou radiové vlny o délce 21 cm vyzařované atomy vodíku.
V posledních několika letech již byl objev temné galaxie na spadnutí několikrát. Vždy se ale nakonec ukázalo, že jde o těleso vývojově starší a zformované hvězdy jen nebyly z nějakého důvodu hned pozorovány. U objektu VIRGOHI21 však přítomnost hvězd neprokázal ani dvouapůlmetrový optický teleskop na ostrově La Palma.
Pokud nebude nový nález ještě přehodnocen, znamená to první důkaz o správnosti našeho názoru na vznik a vývoj galaxií a také potvrzení správnosti celého významného odvětví fyziky.
(New Scientist, 26. února 2005)

Domovská stránka Pavla Hoška