published in: Koktejl 7-8, 2003:

Svět v pohybu 7-8/2003

Pavel Hošek

Je nejstarší písmo už opravdu písmo?

Určit, které písmo je nejstarší, není vůbec snadné. Vše hodně záleží na tom, jakou definici psaného jazyka zvolíme. Odborníci považují za psaný jazykový projev až řadu slov – třeba větu zapsanou písmeny. Podle toho by nejstarším psaným jazykem byla sumerština, pro níž existovalo písmo již před 5000 lety. Čínština je asi o tisíc let mladší.
Nedávno však byly na území Číny nalezeny hrobky staré asi 6500 let. V některých byly mimo jiných předmětů objeveny mušle popsané jednotlivými znaky. Podle uvedené definice nejde v pravém slova smyslu o písmo, avšak mnohé ze znaků se nápadně podobají těm, které čínština používá v současnosti. Dokumentuje to i obrázek, na němž je vlevo jeden z prastarých symbolů a vpravo moderní znak pro slovo žena.

(New Scientist, 3. května 2003)

Poněkud choulostivé poznatky

Následující téma bude poněkud delikátnější. Ale to je možná dobře. Čtenáře intimní záležitosti vždycky zajímaly a navíc to také ukazuje, čím vším se mohou vědci zabývat.
Na univerzitě ve Valencii hodnotili podle několika medicínských kritérií kvalitu ejakulátu většího počtu mužů. Poté ukázali ženám ony muže na fotografiích a dotázali se jich, kteří jsou podle nich hezcí nebo dokonce krásní a kteří je přitahují. Výsledek byl pozoruhodný. Ženy neomylně označovaly za přitažlivé muže s kvalitním spermatem.
Podobná studie proběhla i v Anglii, jen pohlaví byla prohozena. Tentokrát se ukázalo, že muži označují za krásné a svůdné ty ženy, které podle nich mají také příjemný a libozvučný hlas.

(New Scientist, 31. května 2003)

Zbraně, které nezabíjejí

V Německu vyvinuli nový typ zbraně, který by mohl posloužit obyčejným lidem zejména k obraně při napadení násilníkem nebo zlodějem. Princip je založen na elektrickém pulzu o vysokém napětí, který na určitou dobu paralyzuje útočníka. Prozatím existují dvě varianty. První nese označení taser a z technologického hlediska vlastně nic nového nepředstavuje. Po zmačknutí spouště vyletí z hlavně asi sedmimetrový vodič, který přenese výboj při dotyku s protivníkovým tělem. Druhá typ zvaný plazmový taser je o mnoho pozoruhodnější. Místo „drátu“ vystřeluje tmavý plyn. Právě tímto plynem se šíří elektrický výboj. Jakmile je člověk v kontaktu s plynem je zároveň v dosahu výboje. Výrobce nesdělil žádné podrobnosti o principu zařízení a složení plynu tají. Ujistil pouze, že použité látky nejsou jedovaté. Přesto je zřejmé, že plazmový taser má oproti svému „drátovému“ předchůdci řadu výhod: lze jej použít opakovaně a není třeba ani tak přesně mířit.
(New Scientist, 26. dubna a 24. května 2003)

Alchymie světla

Objevy ve vědě jsou v podstatě dvojího typu. Takové, které lze dlouhodobě předvídat. Znalci v určitém oboru již dlouho dopředu vědí, že suma poznatků naplnila pomyslný pohár, který brzo přeteče. A stačí již jen udělat potřebné výpočty, vyrobit novou pokusnou aparaturu, sehnat peníze na vybudování nějakého drahého zařízení anebo se třeba jen musí narodit člověk, který se danou problematikou bude do hloubky zaobírat. A pak jsou samozřejmě objevy nečekané, kdy nějaký náhodný experiment, nové pozorování či jen nezvyklý přístup k věci odhalí netušené zákony a souvislosti. Druhý z uvedených typů je samozřejmě vždycky zajímavější a vzruší vědeckou obec mnohem víc, než věci očekávané.
A právě k tomuto typu objevů patří i nedávná práce skupiny fyziků okolo J. Joannopoulose z Massachussetské techniky, která se zabývá fotonickými krystaly. To jsou krystaly vyrobené navrstvením materiálu, který různým způsobem zakřivuje procházející světlo. Joannopoulosova skupina vystavila fotonické krystaly navíc ještě rázovým vlnám a pozorovala nečekaný jev – z krystalu vycházelo záření o jiné energii, než jaké vstoupilo dovnitř. Něco takového bylo dosud možné jen za pomoci extrémně inzenzivních světelných pulzů, které vyžadují složité a neobyčejně drahé vybavení.
Přeložíme-li si výsledek pokusu do laické řeči, bylo vynalezeno zařízení, které dokáže proměňovat různé typy záření mezi sebou s téměř stoprocentní účinností – z tepla se stane světlo, z rentgenových paprsků mikrovlnné záření, z rádiových vln teplo ap. Všechna možná využití takového „převaděče“  ani nelze domyslet. Vždyť se týkají výroby elektřiny (třeba ve slunečních článcích), medicíny (různé diagnostické přístroje), telekomunikací (optická vlákna) a mnoha dalších klíčových oborů lidské činnosti.

(New Scientist, 24. května 2003)

Alespoň část bude zachráněna

Jak jsme se dozvěděli z agenturních zpráv, během války v Iráku nevídanou měrou utrpěly archeologické sbírky. Na území dnešního Iráku se v minulosti rozkládal starobylý Sumer, Babylón, Asýrie a několik dalších starověkých kultur. Proto se také v muzeích Iráku soustředilo velké množství vzácných předmětů pocházejících z četných archeologických nalezišť. Během válečného chaosu byla vypleněna a vypálena mnohá velká i menší muzea, archivy a sbírky. Nenávratně ztracených předmětů jsou statisíce nebo spíš miliony. O zvlášť velkou ztrátu jde v případě hliněných tabulek s nápisy. Mnohé z nich nebyly nikdy zdokumentovány a neexistují ani jejich opisy. Tehdy jsou spolu s cenným předmětem ztraceny i informace, které nesl.
V některých případech však pomohou zahraniční instituce, které vlastní kopie některých exponátů. Jakákoliv organizace ve světě si však ještě dlouho rozmyslí vracet do Iráku předměty, které z něj byly kdysi odvezeny. Kupříkladu Britské muzeum vlastní sbírku 25 000 hliněných tabulek z Ašurbamipalovy knihovny (asi 650 před Kristem), jež obsahuje mimo jiné třeba i části eposu o Gilgamešovi (na snímcích – 1, 2, 3, 4, 5). Na žádost iráckých archeologů z univerzity v Mosulu předá Britské muzeum asi 1000 těchto destiček zpět do Iráku – nikoli však původní hliněné artefakty, ale jejich digitalizované kopie. Zajistí se tím bezpečnost vzácných exponátů, které by byly v nestabilní zemi stále v ohrožení, a iráčtí vědci zároveň budou mít materiál ke studiu.

(New Scientist, 10. a 31. května 2003)
 

Zpět na domovskou stránku Pavla Hoška
Domovská stránka Pavla Hoška