SVĚT V POHYBU (7–8/1999)

Největší bakterie světa

Němečtí výzkumníci z Institutu mořské biologie objevili v Atlantickém oceánu při pobřeží Namibie dosud největší známou bakterii. Je viditelná i pouhým okem neboť měří třičtvrtě milimetru. To mimo jiné znamená, že svými rozměry předčí i řadu mnohobuněčných živočichů, jako jsou třeba mnozí roztoči, drobné vosičky či mušky, ale třeba i někteří brouci.
Nová bakterie dostala jméno Thiomargarita namibiensis, což by se dalo přeložit jako „sírová perla Namibie“. Odráží se v něm její způsob života. Přebývá v sirnatých sedimentech s malým množstvím kyslíku. Energii ke svému životu získává oxidací různých sloučenin síry. K tomu ovšem potřebuje dusíkaté látky, které čerpá z vody. Ukládá si je do zásoby ve velkých váčcích, tzv. vakuolách. Díky nim může přečkat i mnoho měsíců bez přísunu živin. A obrovité vakuoly jsou také příčinou neobvyklých rozměrů bakterie.
(Science 16. dubna 1999, New Scientist 24. dubna 1999)
snímek 1
snímek 2

Protein pro noční vidění

Někteří hadi mají speciální smyslové ústrojí, kterým vnímají tepelné záření. Umožňuje jim orientaci a zejména lov kořisti i za úplné tmy. Američtí chemici v těchto senzorických orgánech objevili nový protein. Domnívají se, že právě tato bílkoviny infračervené záření zachycuje, zpracovává a předává nervové soustavě. Nyní hodlají hledat příslušný gen, který protein kóduje. To by poté umožnilo vyrobit větší množství proteinu i v laboratoři a přímo testovat jeho vlastnosti. Pak by také bylo možné ověřit, zda skutečně zachycuje kvanta tepelného záření a jak přesně s nimi nakládá.
(New Scientist 27. března 1999)

Ryba, která vidí jako chameleon

Zrak chameleonů je naprosto unikátní. Každé oko se může pohybovat nezávisle na sobě. Jeho pohyblivost je přitom neobyčejně velká, takže každé oko může sledovat okolí v širokém úhlu. Osa rotace oka a uzlový bod jsou od sebe značně vzdáleny, díky tomu může chameleon v určitém smyslu slova vidět „za roh“. Dá se to říci i jinak: může vidět věci z různých úhlů, aniž by se pohnul. Vnímání prostoru není založeno na spolupráci obou očí, jako u jiných tvorů, ale na odhadu vzdáleností na základě zaostření podobně, jako pracuje automatické ostření některých fotoaparátů. Na akomodaci oka se kromě čočky účastní také rohovka, takže zaostřování může být rychlejší a může probíhat ve větším rozsahu než je v živočišné říši obvyklé. Obraz na sítnici je v některých částech zvětšen v jiných naopak zmenšen – to umožňuje dokonalé periferní vidění a zároveň jasný a výrazný obraz objektu v centru zorného pole.
Dalo by se ještě pokračovat. Zrak chameleonů je natolik komplikovaný a natolik odlišný od našeho, že si jen stěží dokážeme představit, co vlastně tento plaz vidí a jak to vnímá. Proto byl nedávný objev podobně uspořádaného smyslu u ryb velkým překvapením. Drobná rybka Limnichthyes fasciatus má oči až neuvěřitelně podobně uspořádány. Vypadá to, jako by je někdo vydloubl chameleonovi a přidělal na hlavu rybě. Biologové se domnívají, že za podobnou stavbu a funkci zraku obou vývojově velmi vzdálených skupin je odpovědný podobný způsob života. Jak ryby, tak chameleoni jsou totiž predátoři, kteří na kořist číhají a když se dostatečně přiblíží, prudce a přesně útočí. V obou případech také disponují krycím zbarvením a neobvyklou stavbou některých částí trávicího ústrojí.
(Current Biology 22. dubna 1999; Vesmír 14. června 1999) (viz také)

Jsou sloni vodní zvířata?

Australští biologové, kteří se věnují studiu sloních embryí, tvrdí, že sloni se vyvinuli z vodních savců, jimž chobot možná původně sloužil jako šnorchl. Ve vyvíjejících se ledvinách sloního plodu našli trychtýřovitý trakt, který u jiných živorodých savců chybí, ale je naopak charakteristický pro sladkovodní ryby a pro žáby. Spolu s dalšími rysy slonů (např. varlata uvnitř břišní dutiny) to badatele vedlo k závěru, že předkové těchto chobotnatců pravděpodobně strávili mnoho milionů let ve vodním prostředí.
(New Scientist 15. května 1999; Vesmír 14. července 1999)

Tiše, nepřítel naslouchá

Je známo, že pouštní štíři poslouchají chvění písku a poznají podle něj odkud se blíží kořist. Konce jejich nohou nesou orgány citlivé k vibracím a když štír něco „zaslechne“, ihned se začne otáčet hlavovým koncem těla směrem k přicházejícímu zvuku. Jak to štíři dělají, zůstávalo doposud záhadou. Mají totiž extrémně jednoduchý nervový systém a signál z každé nohy zpracovává jediná nervová buňka.
Záhadu se podařilo rozluštit díky počítačovému modelu a díky pokusům na štírech, kterým byli senzorické orgány na některých nohou odstraněny. Přicházející signál stimuluje samozřejmě nejprve nohu, která je mu nejblíže. Ukázalo se, že to vede nejen k aktivaci příslušného neuronu, ale také k znecitlivění dalších třech nervových buněk ležících uhlopříčně na vzdálenějším konci těla. To znamená, že štír vnímá přicházející informaci nejsilněji na nohách, které jsou jí nejblíže a nejslaběji naopak na těch nejvzdálenějších. Zdá se, že podobného principu využívají i pavouci stavějící sítě. I oni velmi citlivě reagují na pohyby vláken a vždy rozpoznají odkud chvění přichází.
(New Scientist 3. dubna 1999)
 
Zpět na domovskou stránku Pavla Hoška Zpět na domovskou stránku Expedice LEMURIA
Domovská stránka Pavla Hoška Domovská stránka Expedice LEMURIA