published in: Koktejl 10, 2002:

Svět v pohybu 10/2002

Pavel Hošek

V úlu je nejen celnice, ale i pasová kontrola

Když se včelí dělnice vrací do úlu, musí projít pachovým testem. U vstupu do hnízda hlídkují strážkyně, které pečlivě očichávají každou nově příchozí. Kontrolují, zda patří do kolonie či zda se náhodou nejedná o nežádoucího vetřelce.
Tuto včelí proceduru známe již dlouho, avšak teprve díky pokusům A. Stabentheinera z univerzity v Grazu jsme se nedávno dozvěděli, že aktivním účastníkem „pasové kontroly“ je i vracející se létavka. Během čichové prohlídky zvýší tělní teplotu až o 12 °C. Dělá to pravděpodobně proto, aby se lépe odpařovaly feromony a „kontrolorka“ snáze rozlišila její pach.
(New Scientist, 17. 8. 2002)

Zdravá noha učí chodit nemocnou

Po některých úrazech zůstane končetina již navždy nehybná. Mnozí lidé po autonehodě, pracovním či jiném úrazu zůstávají trvale připoutáni na invalidní vozík. Velmi často přitom nemají končetinu skutečně „zničenou“. Svalstvo nepracuje jen proto, že příslušná nervová vlákna „nedoručí“ signál z mozku.
Na Hokaidské univerzitě v Japonsku přišli na jednoduchý trik, jak pomoci alespoň některým lidem s takovým postižením – konkrétně těm, kteří mají paralyzovanou pouze jednu z obou končetin. Do zdravé nohy umístí senzor, který snímá nervové vzruchy a „po drátě“ je přenáší na stejné místo v noze postižené. Pacient najednou může bez problémů vstát a chodit. Metoda je o to příjemnější, že se člověk nemusí ničemu učit – chodí, jako by byl zdráv.
Zatím je vše na samém počátku. Nový nápad vyzkoušeli jen dva muži, ale předpokládá se, že zhruba za pět let by se mohlo zařízení pracující na podobném principu běžně prodávat.
(New Scientist, 31. 8. 2002)

Pamatují si spermie, kudy plavou?

Neurobiolog Peter Brugger zjistil zajímavou věc v chování spermií. Nejprve je umístil do kanálku tvaru T (levý obrázek) a sledoval, kterým směrem se na křižovatce vydají. Jak očekával, rozdělení spermií bylo náhodné. Vlevo i vpravo zahnula asi polovina buněk. Když ale před křížovatku umístil zatáčku (obrázek vpravo), větší část spermií zahnula opačným směrem, než kterým směřoval předchozí ohyb. Z toho je zřejmé, že si spermie musí cestu nějakým způsobem pamatovat. Jedno z vysvětlení říká, že každá zatáčka vede k asymetrickému narušení stavby bičíku. Aby buňka asymetrii vyrovnala, zatočí při příští příležitosti na druhou stranu.
Otázkou zůstává k čemu by spermiím byla paměť dobrá. Vždyť v samičích pohlavních cestách se řídí chemickým signálem vajíčka. V těsné blízkosti vajíček je to však jiné. Chemická signalizace je všude velmi silná a lze se podle ní řídit jen ztěží. Schopnost „prostorové orientace“ by se tam mohla samčím pohlavním buňkám hodit.
(New Scientist, 31. 8. 2002)

Včelí farmářky

V Amazonii byl objeven nový druh včel. Na tom by nebylo nic až tak pozoruhodného. Nové druhy hmyzu jsou objevovány a popisovány denně. Včela z rodu Schwarzula je však velmi zvláštní. Ve svých hnízdech chová „stáda“ červců. To je drobný hmyz vzdáleně příbuzný mšicím. Podobně jako mšice se živí rostlinnými šťavami, rychle se množí a produkuje na cukry bohatou tekutinu zvanou medovice.
Včely rodu Schwarzula jsou velmi drobné – měří jen okolo čtyř milimetrů. Zato jejich „dobytčata“ jsou asi dvakrát větší. Včely je velmi pečlivě střeží a využívají některé látky, jež produkují – červčí vosk na opravu svých hnízd a medovici místo květního nektaru k výrobě medu. Vztah obou druhů je velmi úzký. Jeden bez druhého nedokáží žít, Když včely zakládají novou kolonii, „zdomácnělého“ červce si přinesou s sebou. A protože dospělé by neunesly, osidlují nové hnízdo malými larvičkami.
Způsob života včel rodu Schwarzule je opravdu unikátní a nebyl dosud pozorován u žádného jiného včelího druhu. Zato je běžný u některých mravenců, kteří chovají mšice rovněž kvůli medovici.
(New Scientist, 31. 8. 2002)

Hádanka prvočísel rozluštěna

Prvočísla jsou taková čísla, která jsou dělitelná pouze sama sebou a jedničkou. Žádným dalším číslem bezezbytku rozdělit nejdou. Z matematického hlediska jsou to čísla neobyčejně pozoruhodná. V číselné řadě (1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, …) se vyskytují naprosto nahodile, takže nelze žádným jednoduchým způsobem určit, zda je nějaké číslo prvočíslo. Proto se také používají při šifrování. Než byste prolomili „prvočíselný kód“, uplynou celé věky. Přesněji…, až donedávna tomu tak bylo. Letos se třem indickým matematikům podařilo objevit neobyčejně jednoduchý algorytmus, který prvočíslo bezpečně a hlavně rychle určí. Dokázali tak rozřešit problém starý několik tisíciletí. První, kdo si s prvočísly dokázal alespoň trochu poradit, byl Eratosthenes okolo roku 240 před n. l. Jeho metoda určování prvočísel (stejně jako všechny metody novější) však funguje jen pro čísla malá. Protože složitost výpočtu narůstá exponenciálně, u opravdu velkých prvočísel by na určení nestačil ani čas vymezený požátkem a zánikem vesmíru.
Dnes je tomu jinak. Určit libovolné prvočíslo lze mnohem rychleji. Zda to bude znamenat konec jednoho kryptografického oboru, se teprve ukáže. Ale již dnes tisíce matematiků po celém světě žasnou, jak jen mohlo být tak triviální řešení tak dlouho přehlíženo. (ilustrační obrázek)
(New Scientist, 17. 8. 2002)
 

Zpět na domovskou stránku Pavla Hoška
Domovská stránka Pavla Hoška