published in: Koktejl 12, 2001: 122–123

Svět v pohybu 12/2001

Pavel Hošek
 

1. Nekovový magnet

O fullerenech jsem v této rubrice psal již několikrát (Koktejl 3 a 11/1997). Jsou to zvláštní molekuly z atomů uhlíku uspořádaných do tvaru koule. O existenci fullerenů víme jen krátce a zkoumají se jen nemnoho let. To je také důvod, proč nás fullereny často překvapují novými a nečekanými vlastnostmi.
Poslední velmi významný objev učinila spíše náhodou Tatjana Makarova pracující na jedné švédské univerzitě. Předpokládala, že některé formy fullerenů by mohly mít supravodivé vlastnosti. Zahřátím a ztlačením docílila toho, že se jednotlivé molekuly (každá s 60 atomy uhlíku) propojily a vytvořily vrstevnatou strukturu. Překvapivé bylo zjištění, že se vzniklá hmota chová jako magnet. Je to vůbec první známá organická látka, která má magnetické vlastnosti. Až dodnes jsme věděli, že nekovové magnety existují jen při teplotách nižších než –255 °C.
Nabízí se mnohé využití nových látek. Hmota je velmi lehká, přitom pružná a průhledná. Spolu s magnetizmem má tedy všechny předpoklady stát se dobrým nosičem dat v počítačích. K záznamu a čtení by šlo použít laseru a předpokládá se, že hustota ukládaných dat by mohla být mnohem větší než u stávajících materiálů.
(Nature 18. října 2001) obrázek 1, obrázek 2, obrázek 3, obrázek 4

2. Pomohou dávné malby zachránit Benátky?

Jak je obecně známo, Benátky jsou postaveny na laguně v Jaderském moři. Jsou proto mimořádně citlivé na kolísání mořské hladiny. Problém zhoršuje i skutečnost, že město samo se mírně sesedá. Ve 20. století byly také rozšířeny a prohloubeny mnohé kanály, aby mohly do přístavu vplouvat i velké lodě. Z těchto důvodů nejsou dnes Benátky uchráněny ani extrémně vysokých přílivů, ani velkých vlnobití při bouřích, které pravidelně přináší vítr zvaný Scirocco. Stoupající voda prosakuje do pórovitého vápence, z něhož jsou vystavěny benátské domy a je příčinou jejich rychlé destrukce.
Obyvatele i odborníky, kteří usilují o záchranu Benátek, proto vždy zajímalo, jak to vlastně s „potápěním“ jejich města je. Podle údajů z minulosti lze totiž i lépe předvídat události příští. Přesná měření se však vykonávají teprve od r. 1872. Jak to bylo předtím, nikdo něvěděl. Tedy až donedávna. Podařilo se zjistit, že benátský malíř Canaletto pořizoval k svým obrazům náčrtky zařízením zvaným camera obscura. To je jakýsi předchůdce dnešního fotoaparátu. Sestává z temné skříňky s malým otvorem, jímž procházejí paprsky a na protilehlé stěně vytvářejí převrácený obraz předmětů. A tyto obrazy používal Canaletto jako skici pro svá plátna. Lze tedy s jistotou říci, že Canalettovy obrazy věrně zachycují úroveň mořské hladiny v době, kdy svá díla maloval – před 230 a více lety.
(New Scientist 20. října 2001)

3. Kdy utuhlo zemské jádro?

Původně bylo zemské jádro tekuté. Vlivem chladnutí však část železa zkrystalizovala a vzniklo tuhé vnitřní jádro obklopené roztaveným jádrem vnějším. Mocné proudění ve vnějším jádru je odpovědné za magnetickou polarizaci zeměkoule. Právě díky němu ukazuje střelka kompasu na sever. Zatím však nikdo ani netušil, kdy vlastně vnitřní jádro vzniklo. Teprve nedávno se vědcům podařilo najít důkazy pro to, že ještě v prekambriu magnetické pole Země neexistovalo. To by znamenalo, že vnitřní jádro se začalo formovat nejdříve před zhruba jednou miliardou let. Existuje tedy jen méně než čtvrtinu historie Země, která trvá již 4,5 miliardy let.
(Science 28. září 2001)

4. Ptáci, ovoce a UV záření

V mírném pásu dávají plodožraví ptáci přednost většinou tmavě rudým či červeným plodům. Tropickým ptákům je to jedno, živí se plody všech barev. Není proto příliš jasné, čím se ptáci při výběru zralých plodů řídí. Dosud se mlčky předpokládalo, že právě barvou. Tropické druhy, kterým na barvě nezáleží, však takovou hypotézu přinejmenším zpochybňují.
D. Altshuler z univerzity v Indianě studoval v Panamě plody více jak 50 rostlinných druhů. Zjistil, že zralé plody na rozdíl od nezralých odrážejí ultrafialové záření. A právě tím se řídí i ptáci, kteří UV světlo na rozdíl od nás vnímat umí. Ověřil si to i jednoduchým pokusem. Některé zralé plody skryl za filtry pohlcující ultrafialové záření, jiné nikoliv. Výsledek byl jednoznačný. Ptáci dali téměř vždy přednost pochoutce bez filtru.
(New Scientist 20. října 2001)

5. NASA prodává „rodinné stříbro“

V plánovaném rozpočtu na rok 2002, který předložil prezident Bush, se počítá se zvýšením dotací pro kosmickou agenturu NASA o 1,4 procenta. To je však velmi málo – zejména vzhledem k stále rostoucím nákladům na mezinárodní stanici ISS (viz Koktejl 4/1997). Vedení NASA proto zvažuje možnou privatizaci některých svých částí nebo zařízení. V úvahu přicházejí zejména některé plánované mise raketoplánů a jejich přípravné fáze. Ty jsou jedním z nejnákladnějších procesů – ročně přijdou Američany na 1,2 miliardy dolarů. Možnými kandidáty na převod do soukromých rukou jsou ale třeba také NASA television, zařízení Lunárního centra v Houstonu včetně samotných měsíčních vzorků nebo třeba i Super Guppy, obří nákladní letoun, který slouží k dopravě velkých zařízení, jež se nevejdou do normálního Boeingu. Vedení NASA ovšem zdůrazňuje, že jde zatím jen o předběžné úvahy a návrhy.
(New Scientist 13. října 2001) snímek 1, snímek 2, snímek 3, snímek 4, snímek 5, snímek 6 (snímky NASA)

6. Každý má rád nové bydlení

Jako poustevníci bývají označováni raci, kteří sbírají prázdné ulity plžů a používají je jako dočasné obydlí. David Barnes nedávno na Madagaskaru zjistil, že poustevničtí ráčci dávají při výběru ulit přednost těm nejnovějším. Pouze tam, kde je o „domečky“ nouze nebo kde žije hodně poustevníčků, nezbývá než po silnějších konkurentech posbírat drobty a vzít zavděk i opotřebovaným materiálem. To však má pro méně šťastné korýše dalekosáhlé důsledky. Staré ulity jsou křehké nebo dokonce děravé a neslouží tak dobře. Nejhůře jsou na tom ti poustevníci, kteří si jako dočasný úkryt vybrali fosilní schránky dávno vymřelých měkkýšů, jež příboj vyplavil s usazenin na pobřeží nebo z mořského dna. Takové domky jsou nejen křehké, ale také velmi těžké.
(New Scientist 25. srpna 2001)
 

Zpět na domovskou stránku Pavla Hoška
Domovská stránka Pavla Hoška