Některé další účinky cigaretového kouře

Nikotin (původně nazván nikotianin), objevený r. 1800, je pouze jednou ze 4 700 chemických sloučenin obsažených v cigaretovém kouři. Celkem u 43 z nich byly prokázány kancerogenní účinky. Kondenzovaný tabákový kouř rozpuštěný v acetonu a dlouhodobě aplikovaný na kůži myší způsobuje na daném místě papilomy nebo karcinomy. Toxiny z cigaretového kouře štěpí DNA v plicních buňkách. V některých případech karcinogeny z tabákových listů silně  zesilují schopnost dělících se buněk  mutovat – to vede ke vzniku tumorů.
Dlouhá léta kouření silně zvyšují riziko rozvoje mnoha fatálních procesů. Kromě rakoviny plic, u níž se odhaduje, že více než 85 % případů má na svědomí právě kouření, je tabák z cigaret odpovědný za nádorové bujení jazyka, hrtanu, úst, jícnu, žaludku, slinivky břišní, ledvin, dělohy, děložního hrdla a tenkého střeva. Kouření je také příčinou cca 14 % případů leukemie a zvyšuje riziko kardiovaskulárních chorob (v USA 180 000 úmrtí ročně). Některé složky cigaretového kouře ničí vnitřní výstelku kapilár, což vede k rozvoji aterosklerózy. Užívání cigaret vede také často k plicním onemocněním,  jako jsou pneumonie, emfyzém, bronchitidy a chřipky (v USA 84 000 smrtelných případů ročně).

Příčiny úmrtnosti - statistika

Pasivní kouření – vdechování cigaretového kouře v zakouřených prostorách – má obdobný zdravotní dopad. Vdechované částice rozptýleného kouře jsou obzvláště drobné a usazují se hlouběji v plicích. Z toho důvodu EPA (Environmental Protection Agency) klasifikuje od r. 1992 cigaretový kouř jako karcinogen „typu A“. Řadí jej tedy do stejné kategorie jako radon, azbest, benzen či některé sloučeniny arzenu. Odhaduje se, že 53 000 úmrtí ročně je v USA způsobeno pasivním kouřením (37 000 z toho je spojeno s onemocněním srdce). Nekuřák žijící s kuřákem má o 30 % zvýšeno riziko úmrtí na ischemickou chorobu srdeční. O 30 % se zvyšuje také riziko rakoviny plic. Současné studie ukazují, že 17 % případů plicních nádorů u nekuřáků je způsobeno tabákovým kouřem vdechovaným v dětském a pubertálním věku.
/podle  Scientific American, May 1995/


Zpět na domovskou stránku Pavla Hoška Zpět na domovskou stránku