published in: Vesmír 81, 2002/9: 525
Louis Antoine de Bougainville
(11. 11. 1729 – 31. 8. 1811), francouzský důstojník, mořeplavec
a matematik,
který jako první probádal některé končiny Tichého oceánu.
Již ve svých dvaceti letech byl za spis Pojednání o integrálním
počtu zvolen členem britské Královské společnosti. Později vstoupil do
armády a ve čtyřiadvaceti letech odešel do Kanady, kde sloužil
jako
pobočník generála L. J. de Montcalma. Účastnil se bojů s Brity
a indiány.
Roku 1763 se dal k námořnictvu a o rok později odplul do
jižního Atlantiku. Zde založil francouzskou kolonii na Falklandských
ostrovech,
kterou však roku 1767 předal Španělům.
V prosinci roku 1766 se vydal na svou největší
a nejslavnější
cestu, plavbu kolem světa, která byla zároveň prvním francouzským
podnikem
svého druhu. Vyplul z Brestu s cílem prozkoumat východní
tichomoří
a objevit bájnou „Jižní zemi“. Proplul Magellanovým průlivem
a navštívil
Tahiti, Tuamotu, Samou a Nové Hebridy. Pak se s fregatou
Boudeuse
a flautou Etoile plavil dále na západ do míst, která zatím
nenavštívil
žádný Evropan. Dospěl až k Velkému bariérovému útesu, kde se však
stočil na západ a australskou pevninu nikdy nespatřil. Stanul na
Biraře
(dříve Nová Británie – největší ostrov Bismarckova souostroví)
a kvůli
potížím s posádkou a nutnosti doplnit zásoby pobýval nějaký
čas
na ostrově Buru v Molukách a také v Batávii (dnešní
Jakartě)
na Jávě. Do Evropy se vrátil v březnu 1769.
V pozdějších letech se stal sekretářem Ludvíka XV. a velel
loďstvu při francouzských vojenských operacích na podporu americké
revoluce.
Během francouzské revoluce unikl masakrům v Paříži a usadil
se
na svém statku v Normandii. Napoleon I. jej udělal senátorem
a udělil
mu hraběcí titul. Bougainvillovo jméno nese nejen největší ze
Šalamounových
ostrovů (dnes součást Papuy-Nové Guineje), ale i průliv hned vedle
tohoto
ostrova, korálový útes východně od Austrálie a také rod ozdobných
dřevin (Bougainvillea) z čeledi Nyctaginaceae.
Pavel Hošek
