published in: Vesmír 81, 2002/11: 644

Mluvící hole

Pavel Hošek

Kromě moai jsou velkou záhadou Velikonočního ostrova podivuhodné „mluvící hole“ – kohau rongo rongo, kterým se také občas méně přesně říká „mluvící tabulky“. Do dnešních dnů se jich zachovalo pouze 21 (jedna byla zničena požárem a známe jen opis). První byla objevena spíš náhodou. Dostal ji od Polynésanů darem otec Gaspard Zumbohn, jeden z prvních misionářů na Velikonočním ostrově. Roku 1868 ji předal tahitskému biskupovi Tepano Jaussenovi. Byl to kus dřeva dlouhý 43 a široký 16 cm, pokrytý odshora dolů znaky neznámého písma. 
Prvý, kdo se pokusil písmo rozluštit, byl sám vzdělaný biskup. V té době žilo na Tahiti několik set Rapanujců a monsignore Jaussen zjistil, že jeden z nich umí kohau rongo rongo číst. Nechal jej přivézt k sobě. Biskupovi se zdálo, že Metoro, jak se chlapec jmenoval, se v textu orientuje obtížně. Nakonec však kohau pevně sevřel v rukou a začal – nikoliv předčítat, ale zpívat. První řádku sledoval zleva doprava, druhou zprava doleva. Kromě zjištění o pořadí znaků však biskup nepokročil o mnoho dále. Zpočátku se zdálo, že Metoro celému textu rozumí, když ale chlapce požádal, aby přeložil jednotlivé znaky, smysl textu se vytratil. Takto pořízený soupis znaků přesto biskup uveřejnil v nevelké brožurce.
Biskup a jeho následovníci shromáždili asi 10 dalších kohau a mnoho zajímavých informací o těch, kdo písmem rongo rongo psali a kteří je také dokázali přednášet. Rapanujsky se těmto mužům říká tangata rongo rongo a vstup mezi ně byl vyhrazen pouze čelným příslušníkům kmenů. Král svolával vždy při úplňku zasedání všech tangata rongo rongo a jednou za rok pak zval přednašeče do Anekeny na břeh zátoky, kde podle legend přistál praotec Rapanujců Hotu Matua. Tady se mezi svatyněmi konala každoroční slavnost přednašečů. Král byl předsedou i porotcem festivalu. Každý soutěžící si musel přinést jednu nebo dvě tabulky a dokonale přesně přednést jejich text. Pokud se zmýlil, byl za všeobecného posměchu vyveden za ucho mladičkým chlapcem, královým sluhou.
Tangata rongo rongo také vedli „školy“ písařů. Žili v chýších sami, bez žen, odděleně od zbytku osady a vyučovali chlapce písařskému a později i přednašečskému umění.
Druhým mužem, který se vážněji zabýval nápisy rongo rongo, byl v 80. letech 19. století William Thomson, hospodář americké válečné lodi. Začal usilovně pátrat po dalších kohau rongo rongo. Sliboval hory doly, nabízel neuvěřitelné sumy peněz, ale všude narážel na neproniknutelnou bariéru, kterou mezitím vytvořili církevní otcové. Prohlásili všechny tabulky za „dílo ďáblovo“ a spálili je. Vytrvalý Thomson přesto nakonec dvě poškozená kohau získal a našel i člověka, který jim rozuměl. Byl to stařec jménem Ure Vae Iko. Přijal však již víru nových pánů ostrova a odmítal číst tabulky, které jsou dílem ďáblovým. Thomson však vytrval. Den za dnem navštěvoval Ure Vae Ika a zkoušel všechno možné. Nakonec mu trochu pomohla příroda, trochu jeho vlastní vychytralost. Za prudké bouře starce přiopil a ukázal mu fotografii kohau. Rapanujec přirozeně fotografii nikdy v životě neviděl. A protože snímek byl z papíru a ne ze dřeva, a náležel samotnému biskupovi, usoudil, že klatba misionářů se na papírovou verzi nevztahuje a začal recitovat. 
Avšak na samém konci hledání nebylo Thomsonovo úsilí korunováno úspěchem. Všiml si totiž, že Ure Vae Iko text z hole ani moc nečte. Spíše jako by ho používal jen jako jakousi mnemotechnickou pomůcku. A opravdu. Stařec nedokázal přečíst jednotlivé znaky. Žil však kdysi na dvoře krále Nga Ary, velikého literáta a organizátora slavností, kde shlédl vystoupení mnoha řečníků. Díky vynikající vizuální paměti později dokázal tlumočit obsah tabulky, aniž ji sám četl.
Prvním skutečným badatelem, vlastně badatelkou, která se zajímala o záhadu rongo ronga, byla etnografka Scoresby Routledgeová. Přistála na Rapa Nui roku 1914 a se vší energií začala pátrat po někom, kdo by dokázal tajemné nápisy přečíst. Nalezla ho. Jmenoval se Tomenika a žil v leprosariu. Byl vážně nemocen a zemřel 14 dnů po prvním setkání s anglickou badatelkou. Stačil jí napsat na papír několik řádků textu, ale vysvětlení ani překlad již nepřipojil. Prozradil ještě, že kromě rongo ronga existovalo také písmo tau. Nemělo prý tak posvátný charakter a sloužilo spíše běžnějším zápisům úředních záznamů, účtů ap. Tomenika byl poslední Rapanujec, který rozuměl písmu rongo rongo. Zdálo se, že tajemství zůstane tajemstvím navždy.
Ale již v 50. a 60. letech přichází výrazný průlom – práce Thomase Barthela. Učinil nejprve to, co vlastně žádný z jeho předchůdců neudělal, byť se to jeví jako samozřejmá věc. Shromáždil přesné kopie všech rapanujských „mluvících holí“, opsal všechny znaky a zkatalogizoval je. Vznikl vůbec první soupis rapanujských znaků. Získal dále také jako první všechny rukopisné materiály monsignora Jaussena, které byly dlouho pokládány za ztracené. Ukázal, že Metoro – biskupův rapanujský informátor – skutečně o písmu něco věděl. Text kohau však četl asi jako prvňáček sotva znalý písma, který dostane do rukou vysokoškolskou učebnici. Po mnohaletém úsilí se Barthelovi podařilo zčásti rozluštit význam některých znaků a částečně pochopit původní zápis rapanujštiny.
Písmo rongo rongo má asi 120 základních znaků (ideogramů), které bylo možno slučovat asi do 1500 až 2000 znaků složených. Stavba těchto glyfů se řídí přísnými pravidly. Každý znak lze číst jediným způsobem, avšak významů může mít více. Znaky mohou vyjadřovat i abstraktní pojmy. Kupříkladu barva bývá vyjádřena názvem předmětu, živočicha nebo rostliny, pro něž je ona barva charakteristická. Některá slova v rongo rongu jsou nahrazována metaforami – pro prvorozeného syna je např. používán znak „šperk“, pro ženu „květina“ ap. V písmu však chybějí gramatické částice, a proto není možné přepsat celou větu tak, jak je vyslovena. 
Částečné porozumění písmu rongo rongo zodpovědělo i další otázku – o čem vlastně kohau rongo rongo hovoří. Ukázalo se – poněkud nečekaně –, že jde především o popisy obřadů, o jakési návody, jak konat obřad. Jiné kohau jsou jakýmsi zpěvníkem náboženských písní, na dalších se vyskytují texty vysloveně náboženské a známe i jednu s lunárním kalendářem.
Rozsáhlé informace o písmu rongo rongo lze najít i na internetu – např. na adrese www.rongorongo.org.

(volně podle knihy Miloslava Stingla Poslední ráj)  
 
Zpět na domovskou stránku Pavla Hoška
Domovská stránka Pavla Hoška