Cykloalexie: „nový“ typ obrany hmyzu

V dobách divokého západu putující osadníci napadení indiáni srazili vozy do těsného kruhu. Uvnitř, v krátkodobém bezpečí zůstaly ženy s dětmi a domácí zvířectvo. Muži ukryti za dřevěnou hradbou vozů čelili útokům okolokroužících rudokožců. Podobných příkladů z historie by se našlo více. Na obdobném principu byla založena kupříkladu i pověstná „želva“ starověkých Římanů nebo vozová hradba husitských vojsk.
Výhody semknutého šiku při obraně před nepřítelem jsou natolik zřejmé, že jich využívá i celá řada živočichů. Nápadná je tato činnost kupříkladu v koloniích tučňáků, kde ovšem ztratila svůj původní defenzívní smysl a slouží spíše jako ochrana před nepřízní počasí. Mnohem rozšířenější je cykloalexie čili kruhová obrana (jak tento způsob kolektivní obrany nazýváme) u hmyzu. Využívá jej celá řada larev mnoha druhů, často ze vzdálených a nepříbuzných skupin. Pozoruhodnější však je, jak pozdě si tohoto hmyzího počínání všiml člověk.
První zmínky o cykloalexii se v odborné literatuře objevují až počátkem 80. let. Souborněji se v posledních pěti letech problematikou zabývali a zabívají P. Jolivet, J. Vasconcellos-Neto a P. Weinstein. Cykloalexii definovali jako postoj, který zaujímají larvy hmyzu v době klidu, tedy většinou během spánku. Denní druhy lze proto v cykloalexii spatřit během noci a naopak. Určitá část jedinců vždy zaujímá charakteristickou pozici při níž jsou buď jejich hlavy nebo naopak zadečky odvráceny od středu kruhu či podobného útvaru. Ostatní larvy jsou ukryty uvnitř a užívají výsad spolehlivé ochrany. V mnoha případech může být uskupení rozšířeno i o třetí rozměr a výsledný útvar se nejvíce podobá malému roji včel. Po určitém čase dochází ke střídání. Larvy dosud chráněné se vydávají chránit a naopak.
Individuální ochrana larev (regurgitace, kousání, vypoštění repelentů či jiných antipredačních exkretů ap.) je v rámci obranného cykloalektického útvaru koordinována, což pochopitelně zvyšuje její účinnost. Koordinace však potřebuje vždy nějakou domluvu nebo vedení. Předpokládá se proto, že larvy v cykloalexii spolu nějakým způsobem komunikují. Prozatím však není známo, zda tomu tak skutečně je, natož jaký charakter vzájemné dorozumívání může mít.
Cykloalexie byla dosud pozorována u larev některých mandelinkovitých brouků především z podčeledi Cassidinae (štítonoši) a u blanokřídlého hmyzu z čeledi Tenthredinidae. Dále byla „kruhová obrana“ pozorována u několika druhů síťokřídlého hmyzu (viz obr. 1) a u dvoukřídlých z čeledi Ceratopogonidae (pakomáři). 

Často je cykloalexie obranou před útoky mravenců. Mandelinky z rodu Coelomera žijící na stromech rodu Cecropia se na listech shromažďují do kruhovitých shluků asi po 40 larvách. Ven z kruhu „trčí“ jen konce zadečků. Přiblíží-li se mravenec z rodu Azteca, který žije v symbiotickém vztahu s cekropiemi, je zahnán na útěk olejovitou tekutinou, kterou vystřikují larvy z abdominálních žláz.
Jinou strategii používají larvy štítonoše Chelymorpha informis, které odhánějí příliš „dotěrné“ mravence rodu Pseudomyrmex máváním dlouhou furkou (vidlicí) na konci zadečku, která je navíc obalena lepkavým trusem. Takto si počínají jen v noci, kdy pohromadě odpočívají. Během dne se pak rozlézají po okolních listech, které okusují.
Vývojově pokročilejší a zatím dosti vzácně pozorované jsou případy, kdy starší a větší larvy chrání své menší a mladší příbuzné nebo dokonce vajíčka. Tento altruistický čin pak chránění splácejí dalšímu pokolení až když trochu povyrostou. U některých štítonošů (viz obr. 2) bylo pozorováno dokonce spojení cykloalexie s mateřskou obranou larev.
V souvislosti s chováním některých mandelinek uvažují někteří badatelé o jakémsi vývojovém předstupni společensky žijícího hmyzu, jak jej známe v rozvinuté podobě u mravenců, všekazů či vos. V posledních letech se tedy začíná ukazovat, že etologie, věda studující chování organismů nemusí být zdaleka výsadou vyšších živočichů. Zdá se, že řada složitých vzorců chování známá z říše savců a ptáků má obecnější platnost a je více než pravděpodobné, že v mnohotvárném světě hmyzu budou nalezeny nové zatím dosud neznámé etologické principy.
Bionomie hmyzu však zůstává jednou z nejméně rozkošatělých klasických biologických disciplín. Z více než milionu dosud popsaných hmyzích druhů je jen nepatrný zlomek znám alespoň natolik, abychom věděli čím se živí a jak se rozmnožuje. Detaily života hmyzu, jeho způsobů a chování zůstávají z největší části nepoznány. Překvapení, která jsou pro nás ještě připravena, bude tedy zřejmě více, než si jen dokážeme představit.

Pavel Hošek


Zpět na domovskou stránku Pavla Hoška Zpět na domovskou stránku Pavla Hoška
Domovská stránka Pavla Hoška Domovská stránka Expedice LEMURIA