Published in:

1. Vesmír 78, 1999: 578–582

2. České lekce a dílny pro efektivní učení. Manuál pro lektory kritického myšlení, o. s. Kritické myšlení, Praha 2000

Ozvěna dávných časů

Pavel Hošek

Mayská pyramida boha Kukulkána v Chichen Itzá (na snímku na protější straně nahoře) je jednou z nejslavnějších na Yucatanu. Je s ní spojen i jeden zajímavý akustický jev. Neopomenou na něj upozornit ani průvodci, kteří předvádějí stavby svých předků turistům. V malé vzdálenosti od pyramidy udeří dvěma kameny o sebe. Ozvěna, která se vrátí, je překvapivě silná a vždy zazní nějak jako Í–Ó nebo É–Ó, zvuk je zpočátku vysoký a ke konci přejde do nižších frekvencí.
K této ukázce bývá obvykle připojena povídačka typu: „tak zněl pláč obětovaných zvířat“ nebo „zvuk se podobá nářku duchů lidí obětovaných na pyramidě“. Archeologové shodně tvrdí, že je to celé nesmysl, ale žádné jiné vysvětlení nenabízejí.
O problém se začal zajímat David Lubman, který studuje akustiku takových prostor, jako jsou divadla, koncertní sály apod. Fyzikální vysvětlení zvláštní ozvěny je poměrně jednoduché (viz také obrázek). Zvuk se nejprve odrazí od podstupnice (to je ta svislá stěna schodu) nejnižších stupňů, protože jsou nejblíže. Odráží se navíc od velké části povrchu podstupnice, která v této výšce ještě není pro zvuk skryta za předchozím schodem. Vzdálenost podstupnice k hraně předchozího stupně je menší, a tóny ozvěny jsou proto vyšší.

Ozvěna odražená z vyšších, a tedy vzdálenějších schodů se vrátí později a současně se prodlužuje i vzdálenost jednotlivých schodů (viz obr.). Proto jsou závěrečné tóny ozvěny hlubší.
Lubmanovi se však zřejmě podařilo vysvětlit i důvod, proč byla pyramida stavěna tak, aby vytvářela zrovna takovou ozvěnu. Procestoval zemi starých Mayů a podobný typ ozvěny, i když třeba ne tak nápadné, zaznamenal u četných dalších pyramid. Ve svých úvahách proto vyšel z mýtu o bohu Kukulkánovi, jemuž byla většina staveb zasvěcena. Kukulkán má obdobu v aztéckém opeřeném hadovi Quetzalkoatlovi. Kult opeřeného hada byl ve Střední Americe jedním z nejrozšířenějších a prochází napříč téměř všemi indiánskými kulturami. Opeřený had má skutečnou předlohu v ptáku kvesalu chocholatém (Pharomachrus mocinno; kvesal je vlastně český přepis slova quetzal), který žije v pralesích jižního Yucatanu, v Chiapasu, Guatemale a dalších středoamerických zemích. Byl ústředním motivem některých náboženství či kultů. Jeho pera byla používána při některých rituálech ap.
Ludman porovnal zvuk ozvěny s křikem kvesala a zjistil překvapivou podobnost. Zdá se tedy, že mayské pyramidy zasvěcené opeřenému bohu byly zároveň prvními zvukovými záznamníky, protože dokázaly „uchovat“ a dle potřeby znovu „přebrat“ hlas boha.
Celá teorie je pěkná a uspokojující ještě z jednoho důvodu. Vysvětluje totiž také jednu významnou otázku, kterou si návštěvníci pyramid kladou asi vůbec nejčastěji – proč jsou všechna ta schodiště tak strašně příkrá a proč jsou jednotlivé stupně tak úzké a vysoké? Vždyť se po tom skoro nedá chodit.
Právě takové uspořádání schodů však vytváří nejlepší ozvěnu.
(New Scientist 10. října, 1998/7)

	Pyramida boha Kukulkána v Chichén Itzá na poloostrově Yucatán je jednou z nejnavštěvovanějších mayských památek. Stojí na rozlehlém prostranství uprostřed velikého chámového komplexu, který Mayové využívali v 6.–15. století. Okolní krajina je dodaleka rovná jako stůl a z vrcholu pyramidy je široký rozhled do všech stran.
	Většina chrámových měst na Yucatánu je poměrně mladého data. Tak zvaná klasická Mayská kultura (asi 3.– 9. století) se původně rozvíjela v údolí Peténu na území dnešní Guatemaly, Belize, Hondurasu a v horách mexického státu Chiapas. Před koncem klasického období většina tehdejších středisek (vlastně víceméně samostatných teokratických městských států) pozvolna upadá a celá Mayská civilizace se stěhuje na sever a severovýchod na poloostrov Yucatán, kde vzniká řada nových středisek. Toto období, nazvané postklasické, přetrvalo až do vpádu Španělů na počátku 16. století a mnohá mayská střediska fungovala ještě i několik století po conquistě. Cobá, odkud pochází i snímek pyramidového schodiště, je na Yucatánu výjimkou. Bylo vystavěno pravděpodobně již v klasickém období a také ho lidé již velmi dávno opustili. Proto jsou stavby v Cobá mnohem hůře zachovány.
	Observatoř, ústřední stavba chrámového komplexu v Palenque, architektonicky nejkrásnějšího mayského města obydleného v letech 300–900. Jména mayských staveb jsou novodobá a většinou neodpovídají původnímu určení budovy. V případě Observatoře se však bílí osadníci „strefili“. Věž uprostřed chrámu – mimochodem pro mayskou architekturu zcela unikátní – skutečně sloužila dávným kněžím jako hvězdářská pozorovatelna.
	Mnoho staveb v Palenque je ještě zcela neodkryto nebo jsou odkryty jen zčásti. Na snímku je dobře patrné, že byly pečlivě očištěny a prozkoumány zatím jen vrcholky chrámů. Obrovité pyramidové podstavce zatím zůstávají ukryty pod nánosem země a vegetace. Vykopávky ovšem pozvolna pokračují a není vyloučeno, že přinesou i nové nečekané objevy. Svědčí o tom třeba i nedávné zajímavé nálezy (viz následující snímek).
	Nová skulptura objevená v Palenque teprve v polovině 90. let (na stěně malého „domečku“ na následujícím snímku). Lebka byla u Mayů významným symbolem, který v mnoha obměnách prostupuje celou kulturou od náboženství po písmo.
	Pyramida v Palenque je známa jako Chrám nápisů podle velkého množství písemných záznamů nalezených na stěnách vrcholové stavby. Chrám nápisů je však jednou z nejproslulejších mayských staveb z úplně jiného důvodu. Zatímco pyramidy Egypťanů byly hrobkami, pyramidy Mayů plnily účel „kostela“. Odehrávaly se v nich náboženské rituály, konaly se tu oběti, věštilo se zde ap. Vše probíhalo obvykle na vrcholové plošině, nejčastěji v malém „domku“ na vrcholu, který tam byl za tímto účelem postaven. Nemusel být vždy kamenný jako na tomto snímku. Mnohdy byl jen ze dřeva nebo z rákosu – proto se z něj také mnohdy nic nezachovalo. Chrám nápisů v Palenque je výjimkou. Roku 1952 odkryl A. Ruz Lhuierra na vrcholu pyramidy vstup do vnitřních prostor, kde posléze nalezl dlouhé schodiště a úplně dole na jeho konci hrobku s mnoha poklady a se sarkofágem jednoho z mayských velmožů. Chrám nápisů by mohl mít význam i z hlediska Lubmanovy akustické teorie (viz text). Vnější schody na vrchol chrámu jsou velmi strmé, podobně jako u jiných mayských pyramid. Ty, které vedou nitrem stavby k hrobce, mají však parametry obvyklé pro schody schůdné.
	Pyramida v Uxmalu na Yucatánu, jednom z nejvýznamnějších středisek na přelomu klasického a postklasického období. Stavby tohoto komplexu – podobně jako architektura v Chichén Itzá – jsou nejvýraznějšími představiteli slohu puuc, který byl typický pro mayskou architekturu konce minulého tisíciletí. Většina dochovaných památek na Yucatánu byla vystavěna právě v tomto slohu.
	Tulum je poněkud netypickým mayským městem v karibské oblasti východního Yucatánu. Jak Mayům, tak později i Španělům sloužil jako námořní pevnost, díky níž kontrolovali velkou část pobřeží. Náboženský a duchovní význam Tulumu byl – na rozdíl od ostatních mayských středisek – zřejmě menší. Nejsou v něm žádné velké a impozantní stavby, přesto má místo úžasnou atmosféru. Všechny snímky © Pavel Hošek

Domovská stránka Pavla Hoška