O překládání

Slovenské nakladatelství Archa vydalo, kromě zde zmiňovaného titulu „Poslední tři minuty“ od P. Davise, ještě další dvě populárněvědecké knihy a soudě podle edičního plánu, chystá se vydat obdivuhodnou sbírku dalších titulů z pera autorů těch nejzvučnějších jmen ve světě vědy (poklona a radostný potlesk). Snad alespoň proto by si texty zasloužily kvalitnější překladatelskou práci, než jaké se jim dostávalo až doposud. Nemohu posoudit kvalitu české verze „Posledních tří minut“, v kosmologii jsem naprostý laik, sám jsem knihu přečetl jedním dechem a moc se mi líbila. Rád bych se ale dotkl překladu některých (biologicky orientovaných) esejů v knize „Jak se věci mají: Průvodce myšlenkami moderní vědy“, kterou také vydalo nakladatelství Archa. Na rozdíl od J. Langra, který má k překladu „drobnější výtky“, mi vadily spíše hrubé chyby.
To, že se překladatelé neobtěžují zjišťováním českých jmen zvířat, rostlin či jiných organizmů, to se stalo takřka obecným nešvarem. Vždyť přece postačí latinské jméno (viz např. str. 65)! Prosím, vědecké názvosloví je alespoň přesné a jednoznačné a má-li někdo obzvláštní touhu, podrobností o zmíněném druhu se dopátrá. (Ale i tak je třeba dbát přesnosti – plasmodium je něco jiného než Plasmodium.) Horší už je doslovný překlad jmen anglických – např. na str. 65 a dále se píše o „slizovkách“, což je ve skutečnosti dosti početná skupina organizmů nazývaná česky hlenky (mimochodem, „slizovky“ mají silnou konkurenci v jiné populárněvědecké knize, kde je překladatel nazval „slizy“).
Zlomyslný překladatelský skřítek se však nevyhýbá ani dalším odborným termínům. V jednotlivých esejích jsem se tak dočetl o „trojčatech DNA“ (str. 133; zřejmě triplety bází nebo také trojice nukleotidů) či o „základně DNA“ (např. str. 129 ale i jinde; jde o báze DNA neboli nukleotidy, základní stavební molekuly DNA). Každá taková chyba na sebe „nabaluje“ chyby další – „posun základny DNA“ není totiž nic jiného neš posun báze, čili v tomto případě podle kontextu nejspíše posun čtecího rámce při proteosyntéze (str. 131). A tak dále a tak dále.
A vůbec nejhorší jsou situace, kdy je převod slov do jiného jazyka jasný a jednoznačný a překladateli se snad jen prostě nechtělo. Příklad? V hierarchii biologické nomenklatury je anglickému termínu „Kingdom“ zcela jednoznačně přiřazeno české slovo „říše“ (str. 69), tak proč to, proboha, nenapsat. Skoro se bojím, aby populární výklad vědy nedospěl jednou do stavu, na který jsem jen tiše třeštil zrak u jednoho stánku s literaturou mírně pokleslou, kde se na obálce jisté brožurky skvěl nadpis „The Best of povídky“.
Jelikož překladatelé, kteří zároveň znají příslušný obor do hloubky (nejlépe až na samé dno), jsou druhem na vymření, lze se uvedeným „přehmatům“ vyhnout jediným způsobem – přeložený text svěřit k přečtení někomu, kdo věci opravdu rozumí. A protože duševní práce je v našich krajích stále ještě popelkou, knihu to tak dalece neprodraží.
Ptáte se, co mi na všem vadí, když jsem tak chytrý a vše si domyslím sám? Vadí mi právě to, že nejsem zase až tak chytrý a čeho se dovtípím v jednom oboru, to nezjistím v mnoha oborech dalších. Vždyť když jsou chyby v jednom eseji, proč by neměly být v dalších? A v tom je právě onen zádrhel – nejhorší jsou chyby, které nenajdu, naučím se jim a zapamatuji si je.
Zpět na domovskou stránku Pavla Hoška Zpět na domovskou stránku