Mizející krása

kamera: Jiří Bálek, text: Pavel Hošek

Národní park Montagne  d’Ambre se rozkládá  v nejsevernějším výběžku  Madagaskaru. Jak již napovídá  název jde o vulkanické pohoří  dosahující výšek okolo 1 500  metrů. Celé je pokryto stále  ještě zachovalým deštným lesem,  který byl již v roce 1958  vyhlášen malgašskou vládou jako  národní park.
Svou rozlohou 18 000 ha se  park řadí spíše mezi menší  chráněná území. Je však jedním  z mála posledních útočišť rostlin  a živočichů v této části ostrova.  Dokumentuje to mimo jiné i ostrá  hranice, která dělí park od okolní krajiny. Obrazně řečeno,  za plotem bují tropický les  v jedné ze svých nejkrásnějších  podob. Žijí tu lemuři,  chameleoni, rostou nádherné  stromové kapradiny či epyfitické  orchideje. Ale již v nejbližším  okolí smutně trčí jen holé, úplně  vykácené kopce. Je zde pusto,  prázdno a mrtvo.
Rozsah devastované  krajiny je takový, že již  dochází i ke změnám místního  klimatu. Deštný les je především  obrovskou zásobárnou vody.  Jakmile je vykácen odtéká dešťová  voda nejkratší cestou do moře  a nemá dostatek času aby se mohla  znovu vypařit do atmosféry.  Koloběh je narušen a krajina  vysychá!
V asi 30 km vzdáleném  přístavu Antsiranana sídlí  pobočka WWF, světového fondu na  ochranu divoké přírody, pod níž  spadá správa rozsáhlého území na  severu Madagaskaru. Holanďan Jaap  Schorl je jedním z vedoucích  pracovníků a technický  koordinátor několika  ochranářských projektů.
„Výzkumy WWF na Madagaskaru se titulek: člení do celé řady projektů. Náš Jaap Schoorl projekt se týká rezervace Foret technik, WWF d’Ambre, národního parku Montagne Antsiranana, Madagaskar d’Ambre, zvláštní rezervace  Ankarana a chráněné oblasti  Analamera. Snažíme se tato území  chránit třemi způsoby: Za prvé  vzděláváním místního obyvatelstva  v okolí chráněných oblastí za  pomoci televize, rozhlasu  i přímého působení. Dále je to  vlastní přísná ochrana území.  Zaměstnáváme kupříkladu člověka,  který je stráží před vniknutím  nepovolaných osob. Třetím směrem  ochrany je mapování vlivů  obyvatel na uvedené oblasti.“
„Přímé působení na místní titulek: obyvatele je nejdůležitější. Je Pierre Rakotoseheno nutné docílit toho, aby si lidé ředitel projektu nevytvářeli úzký vztah ke zdrojům Montagne d’Ambre vody a dřeva v národním parku  a rezervacích. Snažíme se  zabránit vytvoření návyku  a hledáme pro obyvatele  alternativní zdroje.“
Dalším závažným problémem,  který se začíná projevovat  zejména v poslední době je eroze.  Obnažená půda zarostlá pouze  travou neudrží větší příval vody  při prudších deštích a sesouvá se  do údolí. Součástí práce WWF je  tedy i výsadba mladých stromků  a zalesňování vykácených ploch.  Mladé semenáčky se pěstují na  terénní stanici v centru  národního parku Montagne d’Ambre,  kde je pro ně nejpříznivější  mikroklima. Teprve rostliny,  které dosahují výšky zhruba půl  metru jsou přesazovány na  definitivní stanoviště.
Také zalesňovací program má  své důležité výchovné aspekty  o něž se stará Claudine Be.
„Projekt Montagne d’Ambre titulek: vznikl před třemi lety a jeho Claudine Be centrem se stalo městečko výchovná pracovnice pro- Joffreville. Projekt se skládá jektu Montagne d’Ambre jednak z vlastní ochrany přírody  v rámci níž se zabýváme například  mapováním výskytu chráněných  rostlin v národním parku a jeho  okolí a jednak z části výchovné.  Zřídili jsme v Joffreville školku  na níž pracujeme především s žáky  zdejší školy. Snažíme se je  vzdělávat již od útlého věku.  Vysvětlujeme jim jakým způsobem  se pěstují sazenice stromů, aby  v budoucnosti mohli již sami  obnovovat les. Stejně tak se ale  snažíme vzdělávat i dospělé, aby  přistupovali citlivěji k přírodě,  aby přestali kácet stromy pro  výrobu dřevěného uhlí a aby se  rovněž naučili rostliny pěstovat  a vysazovat.“
Úsilí pracovníků WWF naráží  ovšem na množství překážek. Tou  největší, podobně jako v jiných  zemích tropického pásma, je velká  chudoba místních obyvatel. Mnozí  z nich jsou často nuceni využívat  zdrojů v národním parku pro svou  nejnutnější obživu. Madagaskařané  však mají jedno krásné přísloví,  které se týká ochrany přírody  více, než čehokoliv jiného.  Říkají: „Buď jako chameleon.  Jedním okem se dívej do  minulosti, druhým do budoucnosti.
Zpět na domovskou stránku Pavla Hoška Zpět na domovskou stránku Expedice LEMURIA
Domovská stránka Pavla Hoška Domovská stránka Expedice LEMURIA