Národní park Montagne d’Ambre se rozkládá v
nejsevernějším
výběžku Madagaskaru. Jak již napovídá název jde o
vulkanické
pohoří dosahující výšek okolo 1 500 metrů. Celé je pokryto
stále ještě zachovalým deštným lesem, který byl již v roce
1958 vyhlášen malgašskou vládou jako národní park. Svou rozlohou 18 000 ha se park řadí spíše mezi menší
chráněná území. Je však jedním z mála posledních útočišť
rostlin
a živočichů v této části ostrova. Dokumentuje to mimo jiné i
ostrá
hranice, která dělí park od okolní krajiny. Obrazně řečeno, za
plotem
bují tropický les v jedné ze svých nejkrásnějších podob.
Žijí
tu lemuři, chameleoni, rostou nádherné stromové kapradiny
či
epyfitické orchideje. Ale již v nejbližším okolí smutně
trčí
jen holé, úplně vykácené kopce. Je zde pusto, prázdno a
mrtvo. Rozsah devastované krajiny je takový, že již dochází
i ke změnám místního klimatu. Deštný les je především
obrovskou
zásobárnou vody. Jakmile je vykácen odtéká dešťová voda
nejkratší
cestou do moře a nemá dostatek času aby se mohla znovu
vypařit
do atmosféry. Koloběh je narušen a krajina vysychá! V asi 30 km vzdáleném přístavu Antsiranana sídlí pobočka
WWF, světového fondu na ochranu divoké přírody, pod níž
spadá
správa rozsáhlého území na severu Madagaskaru. Holanďan
Jaap
Schorl je jedním z vedoucích pracovníků a technický
koordinátor
několika ochranářských projektů. „Výzkumy WWF na Madagaskaru se titulek: člení do celé řady projektů.
Náš Jaap Schoorl projekt se týká rezervace Foret technik, WWF d’Ambre,
národního parku Montagne Antsiranana, Madagaskar d’Ambre, zvláštní
rezervace
Ankarana a chráněné oblasti Analamera. Snažíme se tato
území
chránit třemi způsoby: Za prvé vzděláváním místního
obyvatelstva
v okolí chráněných oblastí za pomoci televize, rozhlasu i
přímého
působení. Dále je to vlastní přísná ochrana území.
Zaměstnáváme
kupříkladu člověka, který je stráží před vniknutím
nepovolaných
osob. Třetím směrem ochrany je mapování vlivů obyvatel na
uvedené
oblasti.“ „Přímé působení na místní titulek: obyvatele je nejdůležitější.
Je Pierre Rakotoseheno nutné docílit toho, aby si lidé ředitel projektu
nevytvářeli úzký vztah ke zdrojům Montagne d’Ambre vody a dřeva v
národním
parku a rezervacích. Snažíme se zabránit vytvoření
návyku
a hledáme pro obyvatele alternativní zdroje.“ Dalším závažným problémem, který se začíná projevovat
zejména v poslední době je eroze. Obnažená půda zarostlá
pouze
travou neudrží větší příval vody při prudších deštích a sesouvá
se
do údolí. Součástí práce WWF je tedy i výsadba mladých
stromků
a zalesňování vykácených ploch. Mladé semenáčky se pěstují
na
terénní stanici v centru národního parku Montagne d’Ambre,
kde je pro ně nejpříznivější mikroklima. Teprve rostliny,
které
dosahují výšky zhruba půl metru jsou přesazovány na
definitivní
stanoviště. Také zalesňovací program má své důležité výchovné
aspekty
o něž se stará Claudine Be. „Projekt Montagne d’Ambre titulek: vznikl před třemi lety a jeho
Claudine Be centrem se stalo městečko výchovná pracovnice pro-
Joffreville.
Projekt se skládá jektu Montagne d’Ambre jednak z vlastní ochrany
přírody
v rámci níž se zabýváme například mapováním výskytu
chráněných
rostlin v národním parku a jeho okolí a jednak z části
výchovné.
Zřídili jsme v Joffreville školku na níž pracujeme především s
žáky
zdejší školy. Snažíme se je vzdělávat již od útlého věku.
Vysvětlujeme
jim jakým způsobem se pěstují sazenice stromů, aby v
budoucnosti
mohli již sami obnovovat les. Stejně tak se ale snažíme
vzdělávat
i dospělé, aby přistupovali citlivěji k přírodě, aby
přestali
kácet stromy pro výrobu dřevěného uhlí a aby se rovněž
naučili
rostliny pěstovat a vysazovat.“ Úsilí pracovníků WWF naráží ovšem na množství překážek.
Tou
největší, podobně jako v jiných zemích tropického pásma, je
velká
chudoba místních obyvatel. Mnozí z nich jsou často nuceni
využívat
zdrojů v národním parku pro svou nejnutnější obživu.
Madagaskařané
však mají jedno krásné přísloví, které se týká ochrany
přírody
více, než čehokoliv jiného. Říkají: „Buď jako chameleon.
Jedním
okem se dívej do minulosti, druhým do budoucnosti.