V únoru letošního roku opustila čtveřice biologů Českou
republiku. Cílem expedice LEMURIA, jak svou výpravu
nazvala,
byl ostrov Madagaskar, přitažlivý právě svou unikátní
přírodou. Krátce po příletu zamířila expedice na jihozápad ostrova,
do míst, kterým se v odborné literatuře říká spiny
desert,
neboli trnitá poušť. Vypůjčeným landroverem dorazila do
oblasti,
kterou domorodci nazvali Hatokaliotsy. Jde o nejsušší místo
Madagaskaru prozatím se stále ještě zachovalým původním
společenstvem
rostlin a živočichů. V roce 1956 bylo Hatokaliotsy navrženo na chráněné území.
Jeho rozloha činí přibližně 22 000 ha, a není tedy nijak
zvlášť
rozlehlé. Do dnešních dnů nebyl však návrh malgašským
ministerstvem
lesů a vod akceptován. Důvod je jednoduchý. Není dost dobře
možné vyhlašovat národní park nebo rezervaci v místech o
nichž
není prakticky nic známo. V Hatokaliotsy zatím nikdo
neprovedl
ani ten nejzákladnější ekologický průzkum. Není dokonce ani
přesně známo, jaké druhy rostlin a živočichů zde žijí. Příroda Madagaskaru je skutečně ojedinělá ale i
neobyčejně
křehká. Potřebuje ochranu více než kterékoliv jiné místo na
naší planetě. Suché oblasti jihozápadu pokryté trnitým
bušem
jsou tím nejunikátnějším co na ostrově vzniklo a zároveň -
alespoň zatím jsou i nejméně narušeny činností člověka. Je
proto potřeba učinit základní opatření, která by zaručila
existenci
původních společenstev i do budoucna. Základním předpokladem pro účinnou ochranu organismů by
měla
být co nejúplnější inventarizace druhů. V praxi to znamená
nafotografování větších druhů živočichů a rostlin a sběr
hmyzu
a dalších přírodnin. Získaný materiál poslouží později k
určení
neboli determinaci jednotlivých druhů celým týmem
specialistů
z muzeí a vědeckých institucí u nás i v zahraničí. Úkolem
expedice
je veškerý získaný materiál řádně ošetřit a opatrovat po
celou
další cestu. Botanikům usnadňují práci již samy rostliny. V jediném
semínku
lze přivézt do skleníku třeba i takový strom, jakým je baobab.
V
tropech však dokáží hnilobné bakterie a plísně zmařit
všechno
úsilí během několika hodin. Podobný problém potkává i
entomologické
sběry, které je také nutno chránit před vlhkem a škůdci. V terénních podmínkách to nemají členové expedice právě
lehké. Jihozápad Madagaskaru je nejhůře přístupnou částí
ostrova
a ani terénní landrover se nedokáže vypořádat se všemi
nástrahami,
které pro něj ne právě nejkvalitnější cesty přichystaly.
Kupříkladu
tento asi deset metrů dlouhý úsek cesty zvládl s největším
vypětím až po třech hodinách. Dalším velkým problémem těchto končin je extrémní sucho. I
když v čase působení expedice panovalo období dešťů, bylo
někdy
nutné cestovat za vodou sto i více kilometrů. V tomto
terénu
to představuje deset i dvanáct hodin nepřetržité jízdy. Při
všech nesnázích bylo nutné splnit hlavní úkol expedice -
započít
s ekologickým mapováním Hatokaliotsy. Poté co expedice LEMURIA ukončila svou práci v
Hatokaliotsy,
pokračovala v poznávací výpravě po ostrově. Biolog, aby
mohl
objektivně hodnotit ekologickou situaci určitého, byť
malého
území, je nucen seznámit se s širšími souvislostmi, poznat
i jiná místa ostrova. Proto členové expedice postupně navštívili i tropický
deštný les na východním pobřeží, horské mlžné lesy a opadavé
lesy
na severu i lidmi již zcela pozměněnou a poničenou krajinu
náhorní pahorkatiny. Samozřejmě i v těchto místech plnila expedice některé
dílčí
úkoly. Významná byla spolupráce s WWF, mezinárodním fondem
na
ochranu divoké přírody v národním parku Montagne d’Ambre.
Zde
natáčela expedice pro WWF výchovný pořad, který se týkal
projektu
znovuzalesňování vykácených ploch a s tím spojeného
výchovného
programu. V současné době účastníci expedice třídí a
zpracovávají
získaný materiál. Zároveň se však připravují k další cestě
na
Madagaskar. Cíl jejich práce je totiž dlouhodobý. Chtějí
vybudovat
v Hatokaliotsy terénní stanici a začít s dlouhodobým
výzkumem
tohoto nanejvýš zajímavého koutu Země. Stanice by mohla
sloužit
i dalším specialistům, kteří o výzkum Hatokaliotsy usilují.
Snad výsledky jejich práce v budoucnu pomohou vzniku nové
rezervace.
