Ostrůvek pro robinsony

kamera: Jiří Bálek, text: Pavel Hošek

V zálivu Antongil na severu Madagaskaru leží několik ostrůvků. Přibližně tři kilometry od břehu se rozkládá největší z nich, domorodci nazývaný Nosy Mangabe. Již roku 1965 byl malgašskou vládou vyhlášen jako rezervace s celkovou rozlohou pouhých 520 hektarů.
Okolí antongilského zálivu je v mnoha směrech vyjímečné. Předně jde o nejvlhčí oblast Madagaskaru, místními obyvateli označovanou jako nočník ostrova. Ročně zde spadne v průměru 9 000 milimetrů srážek. Zřetelně takové množství vynikne teprve v porovnání s celoročním průměrným úhrnem v Čechách, který činí necelých 500 milimetrů. Celý ostrůvek Nosy Mangabe je porostlý do posledního místečka tropickým deštným lesem a tak ve vzácných okamžicích, kdy neprší, alespoň kape voda z mokré vegetace.
Statut rezervace mimo jiné znamená, že na chráněné území nemá nikdo přístup bez svolení úřadů. Takové svolení ovšem něco stojí a Nosy Mangabe je proto doslova opuštěný ostrov. Nemá žádné stálé obyvatele a jen příležitostně zde načerno přespí některý z početných rybářů, jemuž se již večer nechtělo dále trmácet po vodní hladině. Kromě nich se na ostrůvku jen občas objeví nějaký biolog zajímající se o zdejší unikátní rostlinstvo a zvířectvo.
Na ostrůvek pochopitelně neexistuje žádná doprava. Je proto nutné domluvit se s některým z rybářů, kteří jsou již na přírodymilovné cizince zvyklí a ochotně vyjdou vstříc. Z dob francouzské kolonizace zbyla při břehu malá terénní stanice, kterou zde vybudovali biologové. Je možné ji využít jako dočasný úkryt před nepohodou.
Nad vším ovšem bdí domorodý strážce placený malgašským ministerstvem lesů a vod. Dohlíží, zda mají všichni zaplacen vstup a hlavně, zda neodváží něco z živého inventáře ostrova. Všechny druhy rostlin a živočichů bez vyjímky jsou v rezervaci přísně chráněny. Je potřeba si uvědomit, že na tak malém území, jakým je Nosy Mangabe, může odchyt i jen několika jedinců znamenat vážné ohrožení celé zdejší populace. Pod ochranu rezervace spadají i přilehlé mořské biotopy a proto platí na ostrůvku zákaz rybolovu.
Pobyt na Nosy Mangabe je dosti náročný. Vyžaduje od člověka, aby byl plně aklimatizován na tropické klima a nedělal si příliš starostí s nepřízní počasí. Avšak to, co může rezervace návštěvníkovi nabídnout, více než dostatečně vyváží zdejší nepohodu. Deštný les je zachován ve své původní, nenarušené podobě a je tedy pro biologa doslovným rájem.
Z království zvířat převažují plazi a z nich opět chameleoni. Při průchodu lesem na ně člověk naraží prakticky pravidelně. Jedním z největších druhů je Furcifer pardalis. Zatímco v neuvěřitelně pestrém zbarvení samců převažuje zelená, o něco menší samice jsou mnohem méně nápadné, červenočerné. V období rozmnožování sestupují váhavým krokem z větvoví stromů a keřů a vyhledávají místa s kyprou zeminou. Často si vyberou přímo písek na pláži, vždy však bedlivě dbají aby bylo místo nad čarou maximálního přílivu. Na něm vyhrabou asi 30 centimetrů hlubokou šikmou chodbu do níž pak nakladou vejce. Nakonec je znovu zahrabou a vše pečlivě zamaskují.
Doslova nepochopitelným tvorem je velký gekon z rodu Uroplatus. Své silně zploštělé tělo umí těsně přimknout ke kůře stromu a dokonale tak splývá se svým okolím. K vytvoření takovéhoto mimikry, jak tento jev nazýváme, mu napomáhá i jeho schopnost změnit zbarvení podle barvy kůry a řasnatý kožní lem po stranách těla stírající rozhraní mezi tělem gekona a povrchem kmene. Přesto, že Uroplatus fimbriatus, největší druh rodu, měří přes 30 centimetrů, není snadné jej v přírodě objevit. Stává se, že jej člověk přehlédne i z pouhých několika centimetrů.
Nosy Mangabe je domovem i četných bezobratlých živočichů. Tato žahalka právě ochromila pavouka a dopravuje jej do hnízda pro své potomstvo. Je možné se tu setkat také s celou řadou zajímavých krabů. A nenechte se mýlit. Mnozí z nich nežijí jen v blízkosti moře, ale obývají i dutiny stromů hluboko v lese.
Kouzelný ostrůvek Nosy Mangabe je svým charakterem doslova předurčen pro romantické robinsony. Dodejme na závěr, že pro robinsony české má zvláštní význam neboť právě v těchto místech, kdesi v zálivu Antongil poprvé přistál známý světoběžník a dobrodruh Móric Beňovský na své strastiplné cestě ze Sibiře a založil zde osadu Louisbourg. Uchvácen touto krajinou, ještě několikrát se sem vrátil, byl malgašskými domorodci zvolen jejich králem a také zde nakonec při bojích s Francouzi zemřel.


Domovská stránka Pavla Hoška	Domovská stránka Expedice LEMURIA