Slovinské podzemí

kamera: Jiří Bálek, text: Pavel Hošek

Slovinsko je zemí krasovou. Více než třetina jeho rozlohy je tvořena vápencovitými pohořími, ideálním terénem pro vznik takových krasových jevů jakými jsou podzemní řeky, závrty, vyvěračky ale především jeskyně.
Největším a světově nejproslulejším jeskynním komplexem Slovinska je soustava chodeb a dómů jeskyně Postojna. Začal se tvořit před více než dvěma miliony lety, kdy v kraji dněšního Středomoří panovalo podstatně vlhčí klima. Hlavním “tvůrcem” jeskyně byla vlastně říčka Pivka, která se pozvolna prohlodávala vápencem do podzemí. Dnes se chodby ve skále rozprostírají v několika patrech, tak jak vody Pivky pronikaly stále hlouběji do horniny. Pod prostorami, kudy proudí davy turistů i nyní stále klokotá říční proud a pomaloučku zvětšuje svůj tmavý životní prostor.
Dnešní jeskyně by však byla jen pustou neútulnou prostorou ve skále bez dalšího činitele. Teprve dešťová voda po desítky tisíc let prosakující vápencem a odkapávající ze stropů a stěn tmavého podzemního labyryntu vytvořila všechnu tu nádheru, která obestírá nevlídné kamenné sluje a přetváří je na výjevy z fantastického světa pohádek. Snad nejkrásnějším útvarem, který zde vznikl, je stalagmit nazvaný Briliant jež se stal i symbolem jeskyně Postojna.
Lidé navštěvovali postojinskou jeskyni již v době ledové, kdy sloužila jako příležitostný úkryt pradávným lovcům. V jednom z mnoha prostorných sálů nazývaném Galerie starých podpisů se pak nachází důkaz přítomnosti člověka ve 14. století. Za skutečného objevitele jeskyně je však považován Luka Čeč, obyvatel nedaleké vesničky Postojna. Zahájil tak celou sérii průkopnických prací. Krátce po jeho prvních průzkumných cestách v roce 1818 byla část podzemí zpřístupněna veřejnosti. Uplynulo necelých 50 let a do některých částí jeskyně byly položeny koleje a roku 1884 v době, kdy většina evropských měst byla osvětlena petrolejem, v postojinské jeskyni svítilo elektrické osvětlení.
Vstupní budova byla postavena již na počátku našeho století. Již tehdy navštěvovalo jeskyni hodně přes milion návštěvníků ročně. Jejich proud ustal jen za 2. světové války, kdy vstupní prostory jeskyně sloužily jako skladiště německé nafty. V dubnu 1944 podpálili sklad partyzáni. Do dnešních dnů připomínají tuto událost černě očazené stěny při vstupu do nitra hory.
Intenzivní výzkum podzemí pokračoval po válce. Výsledkem práce speleologů je přes 23 km prozkoumaných chodem z nichž je 5,2 km zpřístupněno široké veřejnosti. Většinu této vzdálenosti však návštěvníci překonávají vláčkem. I po dalších stránkách je o pohodlí turistů postaráno. Jen s teplotou uvnitř se nedá mnoho dělat a nezbývá než se poctivě obléknout.
Několik desítek průvodců hovoří devíti světovými jazyky a všichni pak dokáží zasvědceně informovat o všem zajímavém co jeskynní systém nabízí. Mimo běžné speleologické atrakce je možné v chladném podzemí spatřit i jeho původní obyvatele. Snad nejpozoruhodnějším z nich je macarát jeskyní - podivný na jeskynní prostředí výborně adaptovaný obojživelník. Jeho bledá pokožka zbavená pigmentu přerůstá redukované a nefunkční oči. V tmavém podzemí se z nich stává zhola nepotřebný orgán. Macarát je dosti vzácné zvíře. Do dnešních dnů je znám jen asi z padesáti jeskyní. Všechny leží na území bývalé Jugoslávie a v přilehlých oblastech Itálie.
Jeskyně Postojna není jedinou pozoruhodností krasového území Slovinska, či - jak říkají sami Slovinci - Slovenska. Jen několik kilometrů severozápadním směrem v samotném vstupním prostoru další z mnoha zdejších jeskyní stojí bizardní stavba - Predjamský hrad. Pochází ze 16. století a díky své poloze si vysloužila pověst nedobytného hradu. Vždy když bylo nejhůře, stáhli se obránci do přilehlé jeskyně odkud vzdorovali útočníkům. Při dlouhodobém obléhání sloužilo podzemí jako zásobovací chodba.
S Predjamským hradem byl údajně svázán i život rytíře Erasma, původně barona, který se odvážil vzít právo do svých rukou a dal se na zbojnickou cestu. Zabil despotického vládce Marchala tyranyzujícího své poddané. Dlouhou dobu se ukrýval v horách a v jeskyních a - jak se obvykle uvádí v pohádkových příbězích - odlehčoval bohatým, aby obdaroval chudé. Nakonec byl díky zradě zabit vojáky.
Slovinsko není zdaleka jen zemí pláží a azurového moře. Cestovatelské duši nabízí mnoho zajímavého i ve vnitrozemí. A zvláště dnes, kdy je zbylá část kdysi divukrásné země vlastně nepřístupná a kdy i Slovinsko pociťuje znatelný úbytek turistů, stojí za pozornost.
 
Zpět na domovskou stránku Pavla Hoška Zpět na domovskou stránku