Slovinsko je zemí krasovou. Více než třetina jeho rozlohy je
tvořena
vápencovitými pohořími, ideálním terénem pro vznik takových krasových
jevů
jakými jsou podzemní řeky, závrty, vyvěračky ale především jeskyně. Největším a světově nejproslulejším jeskynním komplexem
Slovinska
je soustava chodeb a dómů jeskyně Postojna. Začal se tvořit před
více než
dvěma miliony lety, kdy v kraji dněšního Středomoří panovalo
podstatně vlhčí
klima. Hlavním “tvůrcem” jeskyně byla vlastně říčka Pivka, která se
pozvolna
prohlodávala vápencem do podzemí. Dnes se chodby ve skále rozprostírají
v několika patrech, tak jak vody Pivky pronikaly stále hlouběji do
horniny.
Pod prostorami, kudy proudí davy turistů i nyní stále klokotá
říční proud
a pomaloučku zvětšuje svůj tmavý životní prostor. Dnešní jeskyně by však byla jen pustou neútulnou prostorou ve skále
bez dalšího činitele. Teprve dešťová voda po desítky tisíc
let prosakující
vápencem a odkapávající ze stropů a stěn
tmavého podzemního labyryntu vytvořila
všechnu tu nádheru, která obestírá nevlídné kamenné sluje
a přetváří je
na výjevy z fantastického světa pohádek. Snad nejkrásnějším
útvarem, který
zde vznikl, je stalagmit nazvaný Briliant jež se stal i symbolem
jeskyně
Postojna. Lidé navštěvovali postojinskou jeskyni již v době ledové, kdy
sloužila
jako příležitostný úkryt pradávným lovcům. V jednom
z mnoha prostorných sálů
nazývaném Galerie starých podpisů se pak nachází důkaz přítomnosti
člověka
ve 14. století. Za skutečného objevitele jeskyně je však
považován Luka Čeč,
obyvatel nedaleké vesničky Postojna. Zahájil tak celou sérii
průkopnických
prací. Krátce po jeho prvních průzkumných cestách v roce
1818 byla část podzemí
zpřístupněna veřejnosti. Uplynulo necelých 50 let a do některých
částí jeskyně
byly položeny koleje a roku 1884 v době, kdy většina
evropských měst byla
osvětlena petrolejem, v postojinské jeskyni svítilo elektrické
osvětlení. Vstupní budova byla postavena již na počátku našeho století.
Již
tehdy navštěvovalo jeskyni hodně přes milion návštěvníků ročně. Jejich
proud ustal jen za 2. světové války, kdy vstupní prostory jeskyně
sloužily
jako skladiště německé nafty. V dubnu 1944 podpálili sklad
partyzáni. Do
dnešních dnů připomínají tuto událost černě očazené stěny při
vstupu do
nitra hory. Intenzivní výzkum podzemí pokračoval po válce. Výsledkem práce
speleologů
je přes 23 km prozkoumaných chodem z nichž je 5,2
km zpřístupněno široké
veřejnosti. Většinu této vzdálenosti však návštěvníci překonávají
vláčkem.
I po dalších stránkách je o pohodlí turistů postaráno.
Jen s teplotou uvnitř
se nedá mnoho dělat a nezbývá než se poctivě obléknout. Několik desítek průvodců hovoří devíti světovými jazyky
a všichni
pak dokáží zasvědceně informovat o všem zajímavém co jeskynní
systém nabízí.
Mimo běžné speleologické atrakce je možné v chladném podzemí
spatřit i jeho původní
obyvatele. Snad nejpozoruhodnějším z nich je macarát jeskyní -
podivný na
jeskynní prostředí výborně adaptovaný obojživelník. Jeho bledá
pokožka zbavená
pigmentu přerůstá redukované a nefunkční oči. V tmavém
podzemí se z nich stává
zhola nepotřebný orgán. Macarát je dosti vzácné zvíře. Do dnešních dnů
je znám jen asi z padesáti jeskyní. Všechny leží na území bývalé
Jugoslávie
a v přilehlých oblastech Itálie. Jeskyně Postojna není jedinou pozoruhodností krasového území
Slovinska,
či - jak říkají sami Slovinci - Slovenska. Jen několik kilometrů
severozápadním
směrem v samotném vstupním prostoru další
z mnoha zdejších jeskyní stojí bizardní
stavba - Predjamský hrad. Pochází ze 16. století a díky své poloze
si vysloužila
pověst nedobytného hradu. Vždy když bylo nejhůře, stáhli se
obránci do přilehlé
jeskyně odkud vzdorovali útočníkům. Při dlouhodobém obléhání sloužilo
podzemí
jako zásobovací chodba. S Predjamským hradem byl údajně svázán i život rytíře
Erasma, původně
barona, který se odvážil vzít právo do svých rukou a dal se na
zbojnickou
cestu. Zabil despotického vládce Marchala tyranyzujícího své
poddané. Dlouhou
dobu se ukrýval v horách a v jeskyních a - jak se
obvykle uvádí v pohádkových
příbězích - odlehčoval bohatým, aby obdaroval chudé. Nakonec byl díky
zradě
zabit vojáky. Slovinsko není zdaleka jen zemí pláží a azurového moře.
Cestovatelské
duši nabízí mnoho zajímavého i ve vnitrozemí.
A zvláště dnes, kdy je zbylá
část kdysi divukrásné země vlastně nepřístupná a kdy
i Slovinsko pociťuje
znatelný úbytek turistů, stojí za pozornost.
