Svět v pohybu 7-8/97

1. Nosorožci v Ralsku

Uvažovat o spolupráci NATO se sovětskými vojenskými základnami byla v období studené války věc značně nesmyslná. Nyní, zdá se, by tomu mohlo být právě naopak. Čeští zoologové v čele s Josefem Janáčkem, ředitelem liberecké zoologické zahrady žádají NATO o finanční podporu chovu nosorožců (Ceratotherium simum). Uvažují o jejich umístění na 250 hektarovém pozemku v Ralsku, který dříve sloužil jako vojenské pásmo Sovětů. V „klasických“ výbězích v zoologických zahradách je chov těchto vážně ohrožených zvířat problematický. Úmrtnost chovaných jedinců je natolik vysoká, že odchovaná mláďata jen ztěží postačí k doplnění stavu. Nosorožci potřebují odlišné podmínky života. Vyhovuje jim větší otevřený prostor a z genetického hlediska je pochopitelně lepší početnější skupina zvířat.
Výhodou Ralska jsou vyváženě se střídající lesy a louky doprovázené místy i písečnými plochami. Oblast je téměř liduprázdná a v nedávné minulosti získala také statut chráněného území. V zimě, kdy teplota klesá pro nosorožce příliž nízko, bude pro zvířata připraven vytápěný pavilon. Podle některých světových chovatelů nosorožců (ze zoologických zahrad v Antverpách a v San Diegu) by si soustředěnou pozornost zasloužil spíše severní poddruh uvedeného nosorožce (C. s. cottoni), který je kriticky ohrožen vyhubením. V zairském národním parku Garamba žije 28 kusů a v zajetí je chováno 9 jedinců – 4 v San Diegu a 5 ve Dvoře Královém. J. Janáček chce však nejprve získat zkušenosti s chovem méně ohroženého jižního poddruhu (C. s. simum), jehož početní stavy se ve volné přírodě odhadují na 6 až 7 tisíc kusů. Teprve později, po získání dalších zkušeností se chce pokusit i o chov poddruhu severního.
Výdaje na zahájení projektu v Ralsku se odhadují na 13 milionů amerických dolarů. Podle Janáčka je schopna přispět i česká vláda; nemůže však pokrýt všechny náklady. Konečné vyjádření odboru NATO pro vědecké záležitosti se očekává v září tohoto roku.
(New Scientist Vol. 154, No. 2076, str. 11, 5. dubna 1997)
Obrázky 1, 2 a 3

2. Jak jste na tom?

Také vás trápí počítače? Také vás váš „stolní“ kolega stále zasypává různými nepochopitelnými požadavky? Pak vězte, že nejste sami. Compaq, jedna z největších světových firem vyrábějících počítače ohlásila, že upouští od příkazu „Press Any Key“ (stiskni libovolnou klávesu) a nahrazuje jej obdobným „Press Return Key“. K rozhodnutí dospěli v Compaqu na základě četných telefonátů v nichž se zákazníci dotazovali, která klávesa je „Any“.
Snad ještě pozoruhodnější klienty má firma Dell. Technici jednou obdrželi telefonickou stížnost, že jejich počítač odmítá odeslat jakoukoliv faxovou zprávu. Po čtyřiceti minutách bezúspěšného hledání závady zjistili, že dotyčný odesílá fax následujícím způsobem: drží papír před obrazovkou a mačká klávesy S, E, N a D, čili „send“ (pošli).
(New Scientist Vol. 154, No. 2076, str. 88, 5. dubna 1997)

3. Mars v karanténě

(riziko je malé, nikoli však nulové)
Všechny vzorky hornin z Marsu, které se dostanou na Zemi musí podléhat karanténním opatřením – to je výsledek dubnového jednání americké národní rady pro výzkum. Vzešlo jako reakce na nedávno zveřejněné důkazy o existenci života na rudé planetě. První úlomky povrchu Marsu by měly být dopraveny na Zemi již v roce 2005 (viz Koktejl 4/1997, str. 142). NASA by do té doby měla zajistit potřebné vybavení. Ačkoliv si karanténní opatření vyžádají dodatečnou investici několika milionů dolarů, výstavbu nových budov a vývoj nových zařízení, budou přece jen méně nákladná, než byla karanténa astronautů vracejících se z Měsíce.
Marťanské horniny budou testovány na přítomnost biologických molekul jako jsou proteiny, peptidy nebo nukleové kyseliny. Bude zjišťována i přítomnost mikroorganizmů. A dlužno také dodat, že karanténní opatření se týkají i „druhé strany“ – žádný organický materiál pocházející ze Země by se neměl octnout na Marsu.
(Nature Vol. 386, No. 6621, str. 99, 13. března 1997 a New Scientist Vol. 153, No. 2074, str. 6, 22. března 1997)

4. Lučavka královská už není jediná

Až donedávna byla známa pouze jediná látka rozpouštějící zlato – lučavka královská, aqua regia, směs koncentrované kyseliny dusičné a – taktéž koncentrované – kyseliny chlorovodíkové (v poměru asi 1 : 3). Všem ostatním chemikáliím „královský“ kov odolával. Japonským chemikům se však nedávno podařilo objevit další rozpouštědlo zlata. Je tvořeno směsí jódu, tetraetylamoniumjodidu a acetonitrilu. Směs je nejen lacinější než dosud užívaná lučavka, ale je také bezpečnější a nezapáchá. Při teplotě varu (82 oC) může vznikat nasycený roztok. Poklesne-li pak teplota pod 20 °C vysráží se z roztoku čistý kov. Yukimichi Nakao spolu se svým týmem nyní pracuje na způsobu, kterým by bylo možné rozpouštědlo po použití recyklovat.
(New Scientist Vol. 153, No. 2075, str. 13, 29. března 1997)

5. Žádná káva, kterou jste dosud pili, nebyla dobrá...

Tajemstvím šálku opravdu dobré kávy je ve spojení magnetické rozonance s prastarou andskou technologií pražení.
Příběh začal vysoko ve Venezuelských Andách když zemědělský inženýr Kerry Sachs ochutnal místní kávu. Zachutnala mu natolik, že se začal vyptávat. Zjistil, že na rozdíl od Spojených států, kde se kávová zrnka praží velmi rychle při teplotě okolo 200 °C, v Andách dávají přednost pomalému pražení při teplotě „jen“ 150 °C. Objevil, že tímto způsobem vzniká v kávě o 40 % méně chlorogenních kyselin, které jsou odpovědné za hořkou chuť kávy.
Jen o něco málo později potkal K. Sachs Ronalda Weinstocka odborníka na magnetickou rezonanci a její využití v medicínské diagnostice. Ten objevil způsob, kterým lze využít magnetickou rezonanci ke zlepšení chuti kávy. Weinstock nejprve analyzuje charakteristiky každého zrnka. Detaily procesu jsou zatím tajeny, ale Weinstock říká: „Je to jako s elektrokardiogramem, kde určité píky (vrcholy křivek) představují pozitivní vlastnosti, které chceme zvýraznit.“
Zrnka jsou pak pražena v magnetickém poli, což pomůže přeorientovat nabité částice v kávě. Zjištěné individuální charakteristiky každého zrna pak pomáhají určit nejvhodnější parametry magnetického pole.
(New Scientist Vol. 153, No. 2074, str. 23, 22. března 1997)

6. Do boje proti teroristům nasazeny světlušky

PETN je jedna ze dvou složek dokonalého avšak smutně proslulého českého výrobku – Semtexu. Kromě toho bývá používán i u jiných výbušnin jako detonátor, ale také při prevenci angíny. Bezpečnostní zařízení používaná např. na letištích k odhalování zbraní mohou být nyní opatřena dodatečným detektorem, který umí Semtex nejen odhalit, ale také zneškodnit. Základem tohoto zařízení je luciferáza, látka známá dlouhou dobu díky světluškám a některým dalším broukům schopných produkovat světlo. Luciferáze vyzařuje tím více světla, čím je vyšší koncentrace PETN. Odhalený PETN je pak snadno zlikvidovatelný jiným enzymem – flavoproteinoxidoreduktázou –, která z něj udělá neškodný nitrát.
(New Scientist Vol. 153, No. 2075, str. 26, 29. března 1997)

7. Virtuální horolezci

Skupina dobrovolníků strávila v květnu tohoto roku 33 dnů v nadmořské výšce 8848 metrů (výška Mount Everestu) aniž by opustila středomořské klima Marseilleského přístavu. Šlo teprve o druhý experiment svého druhu na světě. Má posloužit studiu fyziologických a psychologických změn, které prodělává lidský organizmus ve vysokých nadmořských výškách.
Dobrovolníci byli uzavřeni do rozměrné tlakové komory, kde byl postupně snižován tlak vzduchu až na hodnotu odpovídající uvedené nadmořské výšce. V takto upravené atmosféře lidé jedli, spali, pracovali a prováděli celou sérii různých fyzických i psychických cvičení. O jejich zdraví i o zdárný průběh pokusů se staral mezinárodní tým kardiologů, psychologů, neurologů a odborníků na výživu. Měřili spotřebu kyslíku pokusných osob, studovali zdatnost jejich svalstva a zaměřili se i na schopnost soustředění a řešení mentálních problémů (u jednotlivců i u celé skupiny). Dosud není např. znám přesný mechanizmus snížené svalové výkonnosti při nižším tlaku vzduchu. Klesá výkon svalů proto, že ochabuje vlastní sval nebo zůstává sval plně funkční a jen se snižuje výkonost mozku, který vysílá svalům příkazy slabší a méně často?
Zajímavé jsou i bezprostřední pocity, které provázejí „drastické“ snížení tlaku. Dobrovolníci vypovídali, že trpí nespavostí, bolestmi hlavy a rychleji dýchají. Zvýšila se také jejich citlivost na sladké a hořké chutě.
(New Scientist Vol. 154, No. 2079, str. 10, 26. dubna 1997)

8. Mozkové buňky se mohou dělit

Lékaři i vědci se velmi dlouho domnívali, že nervové buňky v mozku dospělého člověka nejsou schopné se rozmnožovat. Předpokládali, že pokud mozek v dospělosti o některé buňky přijde, nedokáže je již nahradit novými. Je však také zároveň známo, že neurony v některých vývojově starých, „primitivních“ částech mozku (např. v čichových lalocích) se přece jen mohou dělit. V 70. letech se dále zjistilo, že u myší rostou neurony i v hipokampu (část mozku, která je velmi důležitá při ukládání nových informací do paměti). Jelikož se však příslušné experimenty nepodařilo zopakovat u jiných savců, začali se badatelé většinou domnívat, že jde o záležitost omezenou jen na hlodavce nebo nižší savce.
V březnu tohoto roku zveřejnily výsledky svých pokusů Elizabeth Gould a její spolupracovníci z Princetonské univerzity. Dokazují, že nervové buňky dospělého mozku se mohou dělit a růst i v paměťových centrech vyšších savců včetně primátů. Mohlo by to znamenat, že paměť není založena jen na tvorbě nových spojů (synapsí) mezi neurony ale i na vzniku neuronů nových. Tým E. Gouldové také ukázal, že tvorba nových nervových buněk v hipokampu ustává, je-li organizmus zatížen stresem.
Na celé záležitosti je pozoruhodná ještě jedna věc. Naznačuje totiž, že ve vzdálené budoucnosti by mohlo být dělení a růstu neuronů využito při léčbě některých mozkových poranění nebo chorob. Cíleným navozením dělení by mohly být nahrazeny nebo znovu vytvořeny poškozené nebo nefunkční části mozku.
(New Scientist Vol. 145, No. 2078, str. 17, 19. dubna 1997)
Obrázky 1 a 2

Domovská stránka Pavla Hoška