published in: Vesmír 80, 2001: 569

Dramatické události kolem těžké vody

Pavel Hošek

Ve 40. letech 20. století byl Vemork jediným místem, odkud mohlo Hitlerovo Německo získat těžkou vodu pro výzkum a eventuální výrobu atomové bomby. V březnu 1942 seskočil nedaleko závodu norský parašutista. V říjnu téhož roku se k němu přidali další čtyři. Úkolem skupiny s kódovým označením Grouse byly sabotážní operace, a zejména sběr informací o výrobě těžké vody.
Ještě o měsíc později, 19. listopadu, byla za stejným účelem vypravena na dvou kluzácích sabotážní skupina 34 mužů z Anglie. Jejím úkolem bylo zničit továrnu ve Vemorku. Skupina Grouse měla připravit podmínky pro výsadek. Akce však skončila neštěstím. Jeden z letounů vlekoucích kluzáky narazil do hory a větroň ho následoval. Druhý kluzák selhal po odpoutání a spadl na zem. Ti, co přežili havárii, byli později zastřeleni německými okupanty. Skupina Grouse (pod novým označením Swallow) byla nucena se stáhnout do nitra náhorní planiny Hardangervidda, kde přečkala zimu.
V únoru 1943 seskočila na Hardangerviddu nová skupina Gunnerside. Minula však asi o 30 km smluvené místo dopadu, a se skupinou Swallow se proto spojila až o několik dní později. Přesto již 27. února byli sabotéři ve Fjosbudalenu severně od Vemorku připraveni udeřit. Po obtížném přiblížení k budovám továrního komplexu nakonec umístili výbušninu v konteineru s těžkou vodou a zničili ho. Německé hlídky nepředpokládaly, že by mohlo jít jen o několik málo mužů, kteří navíc přišli pěšky, a než se vzpamatovaly, podařilo se sabotérům zmizet na lyžích v Hardangerviddě. Zde se rozdělili do dvou skupin. Jedna ozbrojená a uniformovaná odešla na lyžích přes celé Norsko do neutrálního Švédska. Druhá zůstala v Hardangerviddě a úspěšně se vyhýbala všem německým patrolám a pokusům o dopadení. Až do konce války udržovala rádiový kontakt s Londýnem.
Továrnu ve Vemorku se ale podařilo v krátké době opravit, a proto se Američané rozhodli ji bombardovat. 16. listopadu 1943 spustilo na Vemork svůj náklad 140 létajících pevností. Elektrárna i továrny byly definitivně vyřazeny z provozu. Nálet zaplatilo životem dvacet Norů.
Sabotéři brzy získali informace, že Němci chtějí již téměř připravenou těžkou vodu přepravit do Německa. Z Londýna přišel příkaz transport sabotovat. Slabým článkem dopravního řetězce se ukázal být trajekt přes jezero Tinnsjo. 19. února 1944 na něj sabotéři umístili časované nálože. Ty druhý den skutečně vybuchly a loď se potopila uprostřed jezera. Zahynuli čtyři němečtí vojáci a čtrnáct norských civilistů. Těžká voda však nikdy neopustila území Norska.
 
Vnitřní zařízení továrny Vemork v Norsku, kolem které se odehrála jedna z nejodvážnějších sabotáží 2. světové války. Snímek © Marie Voráčková
Elektrárna Vemork nedaleko norského Města Rjukan (podle propagačních materiálů)
 


Zpět na domovskou stránku Pavla Hoška
Domovská stránka Pavla Hoška