U většiny žab, podobně jako i u jiných obratlovců, je ušní bubínek
(tympanum)
spojen s vnitřním uchem malou kůstkou, která přenáší vibrace bubínku k
vlastnímu sluchovému orgánu. U rodu Atelopus je tomu však
jinak.
Většině ze 70 známých druhů tato kost chybí a dodnes bylo záhadou, jak
slyší. A že skutečně slyší bylo ověřeno experimentálně přímo v terénu.
Samci těchto drobných žabek jsou silně teritoriální a své území bedlivě
střeží. Dávají přitom o sobě vědět hlasitým voláním na které ostatní
jedinci
reagují. E. Lindquist a T. Hetheringtion studovali vzácný druh tzv. zlaté
žáby (Atelopus zateki), která žije v Kostarice a v Panamě.
Odhalili,
že pokožka těchto žab je „naladěna“ na frekvenci 2 kHz, tedy právě na
frekvenci
žabího „zpěvu“. Oba vědci se domnívají, že se vibrace pokožky přenášejí
na vnitřní orgány (zejména žaludek) a odtud stimulují sluchové nervy. (New Scientist 152,
23, 7 december 1996)
