S kaktusářem do Mexika

Pavel Hošek

Cestovaní po Mexiku je požitek. Všude je něco zajímavého k vidění – starobylé indiánské památky, méně starobylé památky koloniálních dob, divoká liduprázdná pohoří, ještě divočejší liduplná velkoměsta, přívětivé pobřeží Pacifiku, ještě přívětivější pláže Karibiku, vyprahlé pustiny severu, promočené lesy jihu, protidrogová komanda u hranic s USA, zapatisté u hranic guatemalských a všude plno zajímavých rostlin a živočichů.
Cestování s kaktusářem je však požitkem dvojnásobným. Takový člověk je lepší než domorodý průvodce. Již několik týdnů předem hlásí, že až dorazíme do Xiltlamapamitlánu, musíme nejprve k místnímu železářství; pak pojedeme kilometr a dvě stě metrů na východ, u zelené cedule odbočíme doprava na lesní cestu, po dvou kilometrech a sedmi stech metrech se na rozcestí dáme vlevo a po dalších osmi kilometrech (opatrně kolem tajného letiště narkotrafikantů) uvidíme před sebou malou skálu; na ni vylezeme, poklekneme a najdeme kaktus ten a ten. Tuto informaci během oněch několika týdnů cestování mnohokrát zopakuje. Nakonec ji všichni znají nazpaměť, a když konečně přijedou do Xiltlamapamitlánu, se zavřenýma očima najdou místní železářství, popojedou kilometr a dvě stě metrů na východ, u zelené cedule odbočí doprava na lesní cestu, po dvou kilometrech a sedmi stech metrech se na rozcestí dají vlevo a po dalších osmi kilometrech (u tajného letiště narkotrafikantů nikdo ani nedutal) uvidí před sebou malou skálu; na ni vylezou, pokleknou a najdou kaktus ten a ten. Jistojistě.
Žádný opravdový milovník kaktusů se před cestou do Mexika neopomene takovými podrobnými informacemi vybavit. Ty pochopitelně nejsou v žádné literatuře – ani světové, ani provinciální – a lze je získat zase jen od jiných kaktusářů, kteří je získali zase od jiných kaktusářů a ti ještě od jiných a tak dále až do kaktusářského pravěku. Dobrý návod jak najít lokalitu vzácného druhu je pochopitelně velmi ceněn, a proto i střežen. Stává se předmětem výměnného obchodu – já ti povím, kde jsem našel ten velevzácný turbinikarpus, ale ty mi musíš říct, kde roste ta úžasná mammilárie, kterou zatím kromě tebe viděli jen tři Američani a ti to tutlají.
Tak prosté to ovšem mezi lidmi nikdy nebývá. Jako při každé lidské činnosti, v níž se snoubí touha a prestiž něco vlastnit s nedostupností vytouženého, vznikají i mezi kaktusáři různé aliance a koalice, které mezi sebou soupeří (kompetují, jak se dnes říká). Může se proto celkem snadno stát, že utratíte své kvalitní informace, ale nakoupíte balast. Třeba něco jako: „Když přijedeš do Chochimixtlalca, odbočíš vlevo, po pěti kilometrech se dáš cestou do stráně. Po dalších devíti kilometrech hledáš na pastvinách.“ Zdá se vám to být dokonalá informace? Nenechte se mýlit. Není třeba jasné, ze které strany do Chochimixtlalca přijedete, a tak vlevo pro vás může být vpravo. Po pěti kilometrech do stráně… ale do které? Může jich tam být deset a cest ještě víc. A hledat na pastvinách? Na které z nich? A kde? To už je opravdu mnoho možností, a pokud nemá člověk týden nazbyt, nepochodí. Takový podvod se ale nakonec pozná. Darebák je odhalen, nikdo s ním už obchodovat (vyměňovat informace) nebude. A dál už to znáte z ekologie – kooperace, koalice, teorie her, vězňovo dilema, jestřáb a holubice, poctivost, zrada, … (viz Vesmír 72, 185 a 189, 1993/4, 74, 492, 1995/9).
Tak to v životě chodí. Kaktusářů se ale nemusíte bát. Naopak, cestujte s nimi do Mexika! Bude se vám sice zdát, že s vámi manipulují na každém kroku (a nejspíš nejen zdát – když jde o kaktus, neznají bratra), poznáte však končiny, kam byste se jinak určitě nepodívali. A hlavně opravdu uvidíte podivuhodné rostlinky, které spatřilo jen pár lidí z celého světa.

/zpět k hlavnímu textu/
/obsah seriálu/
/snímky kaktusů: první stránka, druhá stránka/